Petr Fiala je nešťastný nešťastník.
Na jeho podporu jsem zlámal nejedno publicistické kopí – v době, kdy byl lídrem opozice, kdy byl představitelem koalice, jež nakonec těsně vyhrála sněmovní volby. A kritikou šetřím i dnes. To mu ovšem mnoho nepomáhá, vlna odporu proti jeho vládě se zvedá stále silněji.
Andrej Babiš už ani nemusí utrácet za stupidní billboardy, že „Za Babiše bylo líp“: myslí si to, žel Bohu, už půl národa; rozumějte: ne, že dřív bylo líp, ale právě to, že za Babiše bylo líp… Druhá, ta inteligentnější půlka národa, která pochopila, že s bobtnajícím státním zadlužením se už něco udělat muselo, ovšem taky není s vládnutím Fialova kabinetu příliš spokojená a rozhodně v předsedovi vlády nevidí svého vůdce, natož snad zachránce. A hlasy jednotlivých skupin ve společnosti, které jednají a snad i myslí podle hesla – udělejte něco s tím zadlužením a nám přidejte, jsou den ze dne razantnější.
Na to, aby lidé byli ochotní akceptovat ze strany vlády nějaká omezení, musí být vláda vnímána jako opravdu hodně kompetentní a hodně silná. A tak Fialova vláda ani svými voliči vnímána není.
Psychologicky Petr Fiala není typ silného lídra, jaký by byl v dnešní době potřeba. Vzbuzuje naopak dojem nejistoty. Tichý hlas, jakým oznamuje o středách výsledky zasedání vlády, jeho další vystoupení, kdy se nepříjemným otázkám vyhýbá tak, že je hned poznat, že právě teď se vyhýbá nějaké nepříjemné otázce, neschopnost nadhledu, metafory a úplná absence útočného stylu, aspoň někdy nějakého slovního ataku vůči opozici, to vše zanechává dojem, že pan premiér je slušný člověk, který se však na střelnici jménem Strakova akademie octl jakýmsi nedopatřením.
Jeho veliký product placement , video, ve kterém teď srovnával, co stál nákup v supermarketu u nás a co v Německu, mě naplnil smutkem. Není těžké uhádnout, že to měl být krok k novému stylu komunikace, stylu jaksi poněkud „babišovskému“, ale byl to krok neúspěšný, vzbuzující spíše veselost na obou stranách hranice... Petr Fiala prostě není Andrej Babiš a měl by si najít jiný způsob, jak zaujmout své voliče i oponenty. Měl by představovat úspěchy, ne otazníky, rázné kroky, ne apely, přesvědčit, že vládne, ne, že komentuje, měl by mluvit jen o věcech, které jsou v jeho kompetenci – ale to mu musí připomínat komentátoři?
Petr Fiala je nešťastný nešťastník.