Téma

Sněmovna byla ustavena, poslanci, kromě několika nemocných a včetně obou bratří Okamurovic, složili ústavou předepsaný slib, pět stran tvořících vládní většinu podepsalo koaliční smlouvu, věci snad postupují správným směrem, to znamená směrem k Česku jako normální evropské zemi...

Od politiků z Varšavy i z Bruselu slyšíme silná slova, která se skutečně podobají tomu, jak na sebe v dějinách útočily vlády, když se schylovalo k válce – ale jsou to jen slova. Jako nástroj ke srovnání Polska do latě má Brusel jen zastavení dotací. Kdyby Evropská unie byla jako Sovětský svaz – jak to občas od jejích odpůrců slyšíme – už dávno by evropské tanky vjely do Polska a nastolily tam okupační režim... To ovšem nejde... 

Představitelé pěti stran dvou koalic spolu jednají, vše probíhá rychle, soustředěně, v pracovní atmosféře, krok za krokem, bez mediálních exhibic, bez zbytečných odkladů, ale také tak, že se myslím nic neuspěchalo a neodevzdávají se ve snaze být brzy hotov nedodělky. Ne bez konfliktů, ale s jasným vědomím společného cíle. Budoucí nová vláda se rýsuje a já vidím v jednání politiků vědomí zodpovědnosti.

Prezidenta Miloše Zemana navštívil na jednotce intenzivní péče jeho předchůdce Václav Klaus, dovídáme se. Měl vstupní kartu? Uvedli ho do pokoje lékaři? Kdo ještě při tom byl? „Povídali jsme si asi padesát minut,“ řekl Klaus. Zeman mu prý připadá „naprosto osamocený“. O tom, zda bude v těžkých chvílích osamocený, rozhoduje člověk celým svým životem. Chováním k lidem i tím, jaké postavy si pustil do své blízkosti...