Rozvraceč církve
Řekl to nedávno Svatý otec František a mnou to velice silně otřáslo. Řekl to v rozhovoru s nějakým novinářem, ale já už nevím, kdy a se kterým novinářem (no ano, je to jako v té říkance)...
Řekl to nedávno Svatý otec František a mnou to velice silně otřáslo. Řekl to v rozhovoru s nějakým novinářem, ale já už nevím, kdy a se kterým novinářem (no ano, je to jako v té říkance)...
Taková charismatická konference se pak už u nás nikdy nekonala, s účastí protestantů a letničních i katolíků. Tam jsem to zažil: vlny smíchu, smíchu, zdánlivě bez příčiny, které probíhaly řadami účastníků v celém obrovském sále...
Velmi mnoho lidí o Bohu nic neví. Říkají: „Ten tam“ nebo jen: „On.“ Potom jsou ti, kteří říkají: „Něco musí být...“
Zaujalo mne toto místo z knihy Skutků apoštolů: „Potom šli přes Frýgii a galatským krajem, protože Duch Svatý jim zabránil kázat Boží slovo v (provincii) Asii. Když došli k Mýsii, chtěli přejít do Bithýnie, ale Ježíšův Duch jim to nedovolil...“
Akademie výtvarných umění rozhodla o přemístění Ukřižovaného od Josefa Václava Myslbeka z frekventované chodby na jakési jiné, méně frekventované místo...
Duch Svatý – který je, jak učil Ludvík Kolek, ta nejněžnější a nejcitlivější bytost, jaká existuje – má také mnoho nepřátel. Jeho nepřítelem je, samozřejmě, především pýcha. A možná, že jenom pýcha, protože ta má tisíc podob.
Co říkám těm, které mně Pán Bůh svěřil? Jak se k nim chovám? Co říkám v modlitbě – rozhovoru – Bohu? Jak se k němu chovám?