Snad i k naší současné situaci směřují slova papeže Františka o tom, že strach mnozí politici šíří jako marketingovou zbraň. „Nejúčinnější způsob, jak ovládat druhé a postupovat dopředu bez ohledu na kohokoli, je rozsévat beznaděj, ustavičně zastrašovat, a to i pod rouškou obrany určitých hodnot.“
Svatý Tomáš More v jedné modlitbě prosí: „Dej mi zdravý rozum, Pane, ať vidím dobro kolem sebe.“ Mít na očích možné dobro, i když je menší, než bychom si přáli, a zbytek svěřit Boží prozřetelnosti, to je dle mého soudu řešení, které nám nabízí rozum osvícený vírou..
Filozof Pierre Teilhard de Chardin napsal, že svět získá ten, kdo mu nabídne větší naději. Jenže jsme dospěli, alespoň v naší, bohaté části světa, spíše do jiného bodu. Zdá se, že dnes svět získá ten, kdo ho dokáže nejúčinněji postrašit. Dobře poučený Andrej Babiš také hledá vhodné strašidlo. Jenže je problém, kde ho najít...
Patřím mezi ty, kterým už nestačí prostá volební účast ani sledování výsledků na netu a v televizi. Podařilo se mi přesvědčit svou drahou polovičku a společně jsme vyrazili do pražské Občanské plovárny. Plovárna stojí těsně vedle Strakovy akademie a na Pražský hrad to také není daleko. Na plovárně, kde už se dávno neplave, se sešel volební štáb týdeníku Echo a podcastu Insider.
Bylo to jako při sněmovních volbách v roce 2021 – Andrej Babiš dlouho vedl a tento razantní nástup si udržoval do samého konce, kdy došlo na sečtení velkých pražských okrsků a jeho náskok se začal zmenšovat – až zmizel úplně...
Už existuje moratorium na zveřejňování průzkumů volebních preferencí, takže se už (legálně) nedozvíme, jak pondělní osvobozující rozsudek Městského soudu v Praze v kauze Čapí hnízdo pohnul s šancemi kandidáta Andreje Babiše ve volbách prezidenta České republiky. Dozvíme se to až v sobotu z volebních výsledků...
Nejsvětější Jméno Ježíš – říká nám dnes liturgický kalendář; to jméno je sice nejsvětější, ale nezávazné; Nejsvětější Jméno Ježíš je totiž pouze nezávazná památka. Racionalistická teologie si s tímto svátkem nevěděla příliš rady; jako by se řídila slovy ze Shakespeara: „Co je to jméno? Snad ruka, nebo noha?“ Racionalističtí teologové samozřejmě věděli, že něčí jméno rovná se on sám – ale to víc se jim tento svátek jevil jako zbytečný a při liturgické reformě po 2. vatikánském koncilu jej zrušili...
