Zkusme si představit, že by Benešovo Československo s návrhem na odsun německého obyvatelstva po druhé světové válce neuspělo. Psal by se květen 1945, a na území obnoveného československého státu by žilo 5 milionů Čechů, necelé 3 miliony Němců, o něco méně Slováků a pár set tisíc Maďarů. Rozsáhlé oblasti Čech a Moravy, převážně příhraniční, by obývalo jen německé obyvatelstvo...
Jak asi, říkal jsem si vždycky, otevíral nepoznaný Pán Ježíš učedníkům Písmo na cestě do Emauz, že „hořelo jejich srdce“? Možná to bylo nějak tak, jak čteme ve 2. kapitole Skutků apoštolů v řeči svatého apoštola Petra v Jeruzalémě o prvních Letnicích po zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Páně...
Bezprostředně po seslání Ducha Svatého, po hukotu vichru, jazycích jako z ohně, promlouvání v cizích jazycích následuje řeč – slavnostní, vážná, hlasitá řeč: kázání, zvěstování. Seslání Ducha Svatého neskončilo – nýbrž pokračuje slovem církevní autority, oslovením všech přítomných.
„Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše...“
První slovo o Svatém Duchu, třetí osobě v Nejsvětější Trojici, slyšíme na začátku Nového zákona, v Nazaretě, bezvýznamné vesnici v pohrdané Galileji – ne třeba v Jeruzalémě – ze zvěstování pro Pannu Marii, když se dovídá, že právě z ní se vtělí Ježíš – druhá osoba v Trojici.
Den za dnem s hrůzou sledujeme záběry nehezkých ohňostrojů z raket nad Tel Avivem a dalšími izraelskými městy a vidíme také drsnou odvetu Židů. Kdo je v právu? Židé, neboť celou Svatou zemi jim dal do užívání Bůh? Židé, protože Stát Izrael je jediná demokratická země na Blízkém východě? Nebo Arabové, protože je Židé vyhnali z území, kde po staletí žili, a i teď jim upírají právo na Palestinský stát? Anebo Židé, protože někteří muslimové chtějí úplně zlikvidovat židovský státi?
Na začátku jsme v domě, a najednou jsme venku před domem. Hukot, který naplnil celý dům (a asi jej tedy slyšeli jen ti, kdo byli v domě), byl, jak se dovídáme vzápětí, tak silný, že se seběhli lidé z celého města...
