Vždycky se mnou řádně otřese, když se při své práci setkám s člověkem, který nade všechen lidský i společenský ohled povýšil svůj zájem a svá řádně zbytnělá přání. Dříve se o takových lidech říkalo, že jsou sobečtí. Dnes by je mnozí označili za úspěšné. Jsou téměř bez výjimky bohatí, zpravidla vzdělaní, zdraví a v kondici. Po jednom takovém setkání mi přišlo na mysl, že domyšleno do důsledků, je jejich jednání logické...
Každý den
si opařím jazyk kávou
Každý den
se opojím světa slávou
Tím
kouřem uznání a chval
Včera byl jeden z nejvýznamnějších dnů v letošním jubilejním roce svatého Josefa – svátek svatého Josefa dělníka. Josef pracoval jako nazaretský tesař pro Ježíše a Marii a v jejich důvěrné blízkosti. Jeho dílna vrhá nové světlo na důstojnost práce. Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň i služba bližnímu, společnosti a tím i Kristu.
Byl to jeden z nejsmutnějších e-mailů: obsahoval zprávu o ukončení činnosti politické strany Lidé PRO – a její (superseriózní!) závěrečné vyúčtování. „Nechceme se stát další malou stranou a riskovat tříštění politické scény,“ odůvodňuje zacinkání umíráčkem nad Lidé PRO, tímto politickým subjektem vlastně odštěpeným od spolku Milion chvilek pro demokracii, jeho zakladatel Mikuláš Minář. Ukončení činnosti je jistě správné – ale současně, nemohu si pomoct, taky naprosto chybné...
„Chceme mít dobré vztahy se všemi účastníky mezinárodního dialogu ... ale vidíme, co se děje ve skutečném životě ... bez jakýchkoliv příčin vyjí na Rusko, a kolem nich, stejně jako kolem Šerchána, se točí různí malí Tabakíové, šakali, jako u Kiplinga, lísají se, aby si udobřili svého pána, Šerchánovi. Kipling byl velký spisovatel.“
Dnešní 4. velikonoční neděle je nedělí dobrého pastýře, je dnem, kdy děkujeme za duchovní pastýře a prosíme Boha – dárce všeho dobra – za naše pastýře, kteří nám v Kristu a skrze Krista slouží na naší cestě do nebe, a za to, aby ti, které si Pán Bůh volá do své služby, opravdu šli za tímto voláním. Ovečky dnes budou rozjímat o vlcích a pastýřích.
Daleko – a blízko... Něco je pro nás daleko, a něco velmi blízko! Když kdysi francouzský prezident vyhlásil, že – tehdejší – jaderné pokusy ve Francouzské Polynésii jsou naprosto bezpečné, vzkázal mu premiér Fidži, ať si je tedy odpálí na zahradě Elysejského paláce. Veškeré výbušniny, nejen ty jaderné, chceme mít daleko…
