Obsahem prvního čtení dnešní neděle (Ex 16, 2-4. 12-15; nebo 2 Král 4, 42-44), žalmu (Žl 145) a evangelia (Jan 6, 1–15) je starost o to, co je potřebné k životu člověka; a ve druhém čtení (Ef 4, 1–6) nás apoštol upozorňuje, jak důležitá je jednota s Kristem a věřícími. Ve vstupní modlitbě prosíme Boha, aby nám dal správné poznání, abychom věcí stvořených užívali tak, aby nás přiváděly k tomu, co je věčné.
Nadto je dnes první Mezinárodní den starých lidí – v souvislosti se zítřejším svátkem babičky a dědečka Pána Ježíše – svatých Jáchyma a Anny (vyhlásil jej svatý otec František a má se slavit každý rok vždy čtvrtou neděli v červenci).
Kolik svých sil, času, prostředků a všeho jiného možného i nemožného odevzdáváme tomu, co dnes je a zítra nebude? Oproti tomu kolik věnujeme tomu, co je věčné: své duši a záchraně duší těch, které nám Pán Bůh svěřil? To je otázka, jakou by si měl klást každý křesťan, a čím je starší, tím naléhavěji a častěji.
Jedna stará, moudrá a hluboce věřící žena na téma soužití více generací řekla: „Mladí jsou chytří, staří jsou chytří, to nikdy nemůže jít dohromady.“ Má pravdu, ale jen pokud jeden chytrý bude chtít – pro tuto chvíli – přechytračit druhého. Víme také, že zkušenosti lidského rodu jsou takové, že vícegenerační soužití je velmi prospěšné pro budoucnost, zvláště, pokud se týká toho nejdůležitějšího v životě – předávání pokladu víry, který je možný získat díky Boží milosti, jakou si uvědomuje člověk skrze poctivý duchovní život. Mladí jsou chytří – jak často zírám, když je sleduji, jak si vědí rady a dělají lehce to, s čím si starý člověk rady neví, nebo by mu to trvalo mnohokrát déle. Staří mají zase zkušenosti a měli by mít moudrost. Věřím a modlím se za to, aby se to v našich rodinách doplňovalo – je to těžké, ale je to možné! Je k tomu mimo jiné velmi potřebná úcta.
„Cti otce svého i matku svou“ – těmito slovy začíná sedm pravidel, která Bůh dal pro soužití člověka s člověkem ve svém Desateru přikázání.
Na závěr připomenu slova, která řekl svatý Šarbel na konci 19. století a která jsou dnes palčivě aktuální: „Rodina je základem v Pánově záměru a všechny síly zla se soustřeďují na to, aby ji zničily, protože vědí, že zničením rodiny otřesou samotnými základy Božího záměru. Udržujte své rodiny a chraňte je před záští Zlého pomocí Boží přítomnosti. Chraňte je a udržujte je modlitbou a rozhovorem, dobrými vztahy a odpuštěním, upřímností a věrností a ze všeho nejdůležitějším – nasloucháním. Naslouchejte jedni druhým ušima, srdcem, ústy i dlaněmi. Ochraňujte teplo rodinného krbu, protože ho nemůže nahradit ani vřelost celého světa.“
Jeden novokněz při své prosbě o modlitbu ke službě Bohu a lidem připomněl slova svého spirituála na začátku přípravy ke kněžství: „Bohoslovec a kněz nemůže bez duchovního života obstát. Bez duchovního života vám radost z kněžství vydrží pět let, za dalších pět let budete žádat o laicizaci.“
A toto napomenutí se týká každého věřícího člověka – jeho věčného života. A pozor – čím je člověk starší, tím je toto varování naléhavější! Smrt těla, přes snahy různých šarlatánů a vědců, zničena nebyla a nebude – a tím také konečné vyúčtování našeho života. Stále platí pro věřící v Krista slova písně č. 914 z Kancionálu: „Smrt přichází blíž a blíž, snad po tobě sahá již. Stihne-li tě v stavu hříšném, kterak obstojíš?“ Amen.