Celé věky čekaly, až přijde Pán. Celé věky – čas od chvíle prvního hříchu prvních lidí do narození Krista. Nikdo z nás neví, kolik to bylo roků. Nakonec to přišlo a my se každý rok necelý měsíc připravujeme na oslavu tohoto příchodu Pána Ježíše – Mesiáše – Spasitele – Vykupitele – Zachránce – na svět. Vtělil se skrze Mariino Ano.
Dnes začínáme dobu adventní – svatý čas, kdy se máme připravit i na jeho druhý příchod.
Tento druhý příchod má víc podob, jak nás o tom poučuje píseň z Kancionálu č. 126, jejíž text napsal Václav Renč. Skrze Jeho slovo – čtěme, přijímejme a rozjímejme Boží slovo tak, jak nám ho svatá církev předkládá, každý adventní den. Ve chvíli smrti. Nikdo z nás neví, kdy, jak a kde zemře, ale víme, že to bude a že se v té chvíli setkáme s Pánem Ježíšem a proběhne náš osobní soud. Zde nám velmi naléhavě slouží dnešní slova Pána Ježíše o Noemovi (Mt 24, 37 – 44) – tak jako Noemovi se lidé posmívali, když poslechl Hospodina a stavěl loď v místě, kde deset měsíců v roce nepršelo, tak se také nám posmívají naši bližní, když se snažíme žít podle řádu, který nám Pán Bůh dává. Tím budujeme Boží království, království míru, pokoje, milosrdenství skrze víru, naději a lásku, skrze Božské ctnosti, které jsme dostali v okamžiku svatého křtu jako drahocenné hřivny, které nesmíme zakopat, ale musíme je ze všech sil přijímat, rozvíjet a rozmnožovat. Poslední podoba příchodu Pána Ježíše nastane ve chvíli konce světa, při jeho slavném příchodu v jeho celé slávě a moci. Chvíle tohoto konce současné podoby nebe a země bude začátek věčné radosti. Proto se první křesťané zdravili slovy: „Přijď, Pane Ježíši!“ Dnes mnozí říkají: „Už dva tisíce roků čekáme – a nic“ – vůbec nemyslí na dnešní varování příběhem o Noemovi a potopě, vůbec nemyslí na to, že Pán Bůh ve svém pro nás nepochopitelném milosrdenství nám dává ještě čas. Čas, který máme využít ke změně života.
Ve věznici se nabízí loupežníkům program, který má název 3 Z. To znamená – zastav se, zamysli se a změň se. Jedno zet bych pro nás přidal – zastav se, ztiš se, zamysli se a změň se. To je dostatečný program pro adventní dobu.
Otec biskup Pavel nás ve svém druhém pastýřském listu, který jsme slyšeli minulou neděli, naléhavě žádal, abychom každý měsíc prosili Pána Ježíše při adoraci o nová duchovní povolání.
Jsme v této chvíli na Vranově u Brna. Toto nádherné a požehnané mariánské poutní místo je obdařeno mnoha vyslyšenými prosbami o nová duchovní povolání.
Pan farář, který zde sloužil v době komunistické totality, říkal poutníkům: „Chcete mít kněze? Prosíte o ně? – Budete mít tolik a takových kněží, kolik a jakých si jich zde u Matičky Boží vyprostíte.“
Osobní svědectví maminky a dalších maminek, které zde ještě před početím dítěte prosily o syna, kterého v duchu zasvětily kněžské službě! Kolik takových maminek bylo – to ví jen Pán Bůh. Kolik je takových děvčat a žen dnes? Prosme a bude nám dáno!
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za čas adventu, který nám dáváš. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o dar osobního obrácení a nová duchovní povolání. Skrze Krista našeho Pána. Amen.