Vážení a milí! Miloši, Evo a Martine, Jano a Martine a vy všichni, kteří jste zde v kostele Povýšení Svatého Kříže!
Mnohé z vás – především manžela a dcery paní Dany – v posledních měsících trápilo hledání pravdivé odpovědi na otázku PROČ? Proč tak vážná, neléčitelná nemoc si našla tak mladou a hodnou ženu, kterou během několika měsíců přivedla ke smrti? Proč? Jak je možné, že spousta darebáků a zločinců se těší dobrému zdraví a užívají si život naplno do vysokého stáří? Proč Dana tak těžce onemocní a v krátkém čase zemře? Proč naše skoro zázračná lékařská věda takovou nemoc nevyléčí, jen ji pojmenuje a zatím jen bezmocně zkoumá?
Celý náš život je hledáním odpovědí na otázky, které život přináší. Kdyby nás tak svou odpovědí mohla uklidnit Dana! Prošla branou smrti a její duše ví daleko víc, než my všichni dohromady.
Vaše teta – moje moudrá maminka, když byla před svou smrtí upoutána tři roky na lůžko, tak na podobné otázky odpovídala jedním slovem, stručně: Proto! Což znamenalo:„Teď to nevíme, pokud to bude potřeba, tak nám to časem dojde.“
Člověka, který ví, že se nic neděje jen tak, ale že všechno má svůj smysl, mohou k pravdivé odpovědi přivést slova, která jsme před chvílí slyšeli, slova, která svému tvoru říká jeho Tvůrce.
V prvním čtení (Job 19, 1.23–27) jsme slyšeli slova Joba, který prošel pro většinu z nás nepředstavitelnou zkouškou víry a věrnosti Bohu. Byl bohatý, zdravý a měl všechno, co si může člověk přát. Během krátkého času však přišel o všechno: o majetek, o všechny děti, o zdraví a o čest. V této bolesti obrací své oči k Bohu a říká: „Pán Bůh dal, Pan Bůh vzal, jméno jeho budiž pochváleno.“ A: „Věřím, že můj obhájce žije a já ve svém těle uvidím Boha.“ V evangeliu (Lk 23, 33.39–43) jsme slyšeli zprávu o tom, že vedle Pána Ježíše visí na křížích dva zločinci. Jeden se Kristu posmívá, druhý pravdivě přiznává svou vinu a prosí Pána Ježíše o vzpomínku v jeho království.  A protože Bůh dává prosícím vždy více, než o co prosí, dostává ne vzpomínku, ale slyší: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Z kříže utrpení, z nepředstavitelné bolesti, z hříchů a zločinů – přímo do ráje, do nebe. Je to vůbec možné? Proč? Tady odpověď známe: Bůh nesmírně miluje člověka a touží po jeho věčném štěstí. Je na každém z nás, jak na tuto lásku odpoví.
Miloši, Jano a Evo – vy jste pro Danu zvolili s pomocí příbuzných a přátel tuto cestu lásky. Způsob, jakým jste se o ni starali, není dnes samozřejmý – mnoho lidí své nemocné a staré odkládá ze svých domovů pryč. Do míst, které nesou název domov, ale skutečným domovem přes veškerou snahu nejsou. Za toto příkladné vyjádření lásky a obětavé služby vám jménem Dany děkuji.
A nyní pokračujme ve svých modlitbách, do kterých vložíme svou vděčnost za celý Danin život.