Rád bych jemně upozornil na prosbu obsaženou ve vstupní modlitbě dnešní liturgie: „Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje.“
Je jeden člověk, který toto naplnil svým životem nejvyšším možným způsobem – je to žena, která každé slovo Pána Ježíše slyšela, uchovávala ve svém srdci a také podle něj žila. Je to nejlepší učednice Božího a svého Syna – Panna Maria, kterou si připomínáme 16. července pod titulem Panna Maria Karmelská – Virgo, de Monte Carmelo.
Na krásné hoře Karmel stál Boží prorok Eliáš sám v síle víry proti více než čtyřem stům Bálových (falešných) proroků a vyzval je na souboj. Hospodin ukázal svou sílu a zvítězil skrze slabého člověka. A jako přidanou hodnotu ukázal svou neutuchající lásku k člověku a z malého obláčku se spustil životodárný déšť, po kterém lidé a země víc než tři roky toužili a prahli.
Tímto životodárným obláčkem je v tradici a učení Církve Panna Maria. Na Karmelu vzniká z poustevníků, kteří žili podle příkladu Panny Marie a Eliáše, karmelitánský řád. Generálnímu představenému karmelitánů, svatému Šimonu Stockovi se 16. července 1251 v anglickém Aylesfordu zjevila Panna Maria a předala mu škapulíř – ochranný oděv jako znamení své ochrany. Její příslib zní: Kdo ho obléká – dnes je možné nahradit nošením medailky – nepřijde po smrti do pekla.
Za chvíli budeme prožívat společně s Vojtěchem Matyášem zázrak – skrze svatý křest se stane Božím dítětem, křesťanem, získá věčný život – nebe. Na jeho smrtelné tělo bude položeno křestní roucho, znamení toho, že byl oblečen v Krista.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za milost svatého křtu. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o to, abychom se dostali do nebe. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.