Vrátil jsem se z týdenní dovolené v Turecku... Je jasné, že mnoho spolubratrů a spolusester v Kristu mi položí otázku: „Proč to děláš? Proč se rekreuješ v muslimské zemi bez možnosti eucharistie, navíc ohrožen muslimskými teroristy?“
Je to jednoduché. Před pár lety jsem si byl nucen vybrat dovolenou v květnu a manželka zatoužila po cestě k moři. Ceny jsou v té době příhodné, ale bohužel v křesťanských destinacích je v té době ještě relativně chladno a není to na koupání. Bylo nám doporučeno Turecko, a tak jsme po krátkém zvažování přijali. A věřte nebo nevěřte, oblíbil jsem si tuto zemi. Ne snad proto, že bych chtěl konvertovat k islámu (ten koneckonců na turecké riviéře prakticky nevnímáte), ale proto, že v každé zemi nám Pán dává příležitost nějakým novým způsobem nahlédnout do jeho tajemství. Nebo se snad někdo domnívá, že země, kde převažuje islám, nejsou Bohem stvořené a lidi, kteří v nich žijí, Bůh miluje méně než nás? Takovéto uvažování by bylo těžce nekřesťanské.
A tak sedávám na balkónku s výhledem na moře, modlím se breviář, rozjímám s knížkou Rozmluvy s Bohem a na manželčině tabletu čtu aktuální homilie papeže Františka na www.radiovaticana.cz. A samozřejmě se chodíme koupat, jezdíme na výlety a komunikujeme s místními lidmi.
A právě tato komunikace může být velmi obohacující. Jednoho večera jsem si povídal se sedmadvacetiletým Turkem, kterého znám už z dřívějších pobytů. Svěřil se, že déle než rok má vztah s jednou švédskou dívkou a že se mají moc rádi. Na můj dotaz, zda není problém s vyznáním, si posteskl, že ona je nevěřící. A následoval skutečně smutný výčet, proč ho to mrzí. On sám je pochopitelně muslim (v Turecku narozený Turek nemůže nebýt), ale do mešity nechodí a rodiče mu již zemřeli. Nicméně ve svém srdci samozřejmost existence Boha nosí. A tak mi vyprávěl, jak se jí ptal, zda si myslí, že všechna nádhera a dokonalost přírody a lidského těla je pouhá náhoda, a zda si myslí, že po smrti nic není a její duše nebude od Boha spasena. Jeho logický závěr byl: „Jak někdo může žít bez víry v tyto skutečnosti?“
A já si v tom okamžiku uvědomil, že kdyby tento mladý muž s tímto vědomím o Bohu a touhou po něm byl v křesťanské společnosti, zdůrazňuji ve skutečně křesťanské společnosti, byl by křest pouze otázkou času.
A najednou mi byla jasná odpověď na otázku, co Bůh zamýšlí tím, že dopouští invazi muslimů do Evropy. Rozhodně nic nezkazíme, když budeme stále lepšími křesťany, stále více se modlícími a prosícími o dary Ducha Svatého.
Aby až k nám přijde nějaký takový muž nebo žena z muslimského světa, mohl skrze nás pocítit nekonečnou lásku našeho společného a jediného Boha a sám Bůh mu tak mohl dát odpověď na jeho dlouhotrvající touhu.