Celá příroda zjevuje Boha. A kromě toho je místem Boží přítomnosti. V každém stvoření přebývá Duch Svatý oživovatel, oživovatel, který nás volá ke vztahu s Bohem. Objevování této jeho přítomnosti nás vede k objevování „ekologických ctností“...
Celá příroda zjevuje Boha. A kromě toho je místem Boží přítomnosti. V každém stvoření přebývá Duch Svatý oživovatel, oživovatel, který nás volá ke vztahu s Bohem. Objevování této jeho přítomnosti nás vede k objevování „ekologických ctností“...
V dojemné a hluboké knížce vzpomínek na téměř čtyřicet letech po boku svatého Jana Pavla II., a to v úloze jeho osobního sekretáře, podává dnešní kardinál Stanislaw Dziwisz mnohá a podivuhodná svědectví o – abych tak řekl – božské i lidské stránce Svatého otce. A vlastně také ne ještě Svatého otce – svoji službu nastoupil Stanislaw Dziwisz v roce 1966 u mladého pomocného biskupa, o kterém si nikdo nemyslel, že by se, třeba jen hypoteticky, mohl stát papežem. To už pravděpodobnost, že by mohl být prohlášen za svatého, byla větší...
Někdy si říkám, jestli se nám ta naše ochota pomoci a přispět někdy nemění v heslo „Hlavně nezůstávej nikomu nic dlužen“. Jenže v lásce to neplatí. Skutky lásky nemůžeme přepočítávat jako ve směnárně. Neexistuje na ně žádný kurz. Máme se přece naučit dávat, aniž bychom čekali něco zpět. A na druhou stranu se nutně musíme naučit přijímat, i kdybychom neměli co dát na oplátku. Jinak totiž nebude nikdy výměna lásky fungovat. Stal by se z ní pouhý obchod s dobrými skutky.
Kdo neodpouští, žije ve světě zlých lidí, a to zejména ve svém okolí; kdo neumí odpouštět, má v srdci velikou skříň plnou kádrových materiálů na lidi, které zná, osobně i třeba jen z médií; mění se sám postupně v kartotéku cizích hříchů. Svět okolo něj černá. Jeho životní prostor se zmenšuje a jemu samému je stále více smutno. To v lepším případě – v tom horším se mění v mstitele, reformátora-amatéra a třeba i v teroristu.
Dlouho jsem nechápal, proč se něco takového, jako jsou zjevení na určitých místech, objevení zázračné studánky, děje. Proč se z takových míst postupně stávají cíle poutí, rostou na nich kostely nebo alespoň kapličky. Na Turzovce, ve Filipově v Čechách a na desítkách dalších míst.