Malá zamyšlení

Je-li ekologická krize výrazem či vnějším projevem etické, kulturní a duchovní krize novověku, nelze si namlouvat, že uzdravíme svůj vztah k přírodě a životnímu prostředí bez uzdravení všech základních mezilidských vztahů. Nelze totiž prosazovat vztah k životnímu prostředí a nedívat se na vztah k ostatním lidem a k Bohu. Staví-li člověk do středu sám sebe, dává nakonec absolutní prioritu svým podružným zájmům a všechno ostatní se stává relativním...

Ekonomika přijímá každý technologický rozvoj s cílem profitovat, aniž by věnovala pozornost eventuálním negativním důsledkům pro člověka. Finančnictví tlumí reálnou ekonomiku. Nepoučili jsme se ze světové finanční krize a jen velmi pomalu se učíme, jak řešit zhoršování životního prostředí...

Svatý otec František v encyklice Laudato si´ nechce pouze popisovat devastaci přírodního prostředí Země (jako to dělá leckdo, dodal bych...), ale hledá příčiny. V novověku došlo podle jeho slov „ke značnému antropocentrickému vybočení, které dnes v jiném převleku nadále poškozuje to, co nás navzájem spojuje, i každý pokus o posílení sociálních vazeb. Nadešla proto chvíle věnovat opět pozornost realitě s jejími limity, které ji nejen omezují..."

Lecjaké postoje evropských zelených stran mi vždycky připadaly jako projevy ideologie, nepřátelské Bohu i člověku... Na jedné straně pokusy o nahrazení Boha Zemí, „Gaiou“, živou bytostí – novodobá podoba pohanství, jež se klanělo mrtvým předmětům, a na druhé ponižování člověka...