Jak asi dopadl Barabáš, když ho Pilát propustil místo Ježíše?

Jistě se dověděl, jak Ježíš skončil, a snad na něm poznal, že byl nevinný: hnulo se v něm svědomí aspoň na chvilku?

Hebrejské jméno Barabáš znamená „syn otce“. To platí ovšem i o Ježíšovi. Z toho vznikla hypotéza, že Ježíš a Barabáš byla jedna osoba, že to byl náboženský vůdce, který o sobě tvrdil, že je „syn (Boha) otce“, pak vyvolal povstání a byl popraven. Žádné referendum prý v Jeruzalémě nebylo: Pilát soudil jenom jednoho, ale křesťanská sekta z něho udělala dva, asi jako později Václav Hájek z Libočan v Kronice české (1541) udělal z Jana Nepomuckého dvě osoby: jednak generálního vikáře na pražském arcibiskupství, jednak zpovědníka královny, který byl shozen do Vltavy a stal se svatým. Zlé jazyky říkají, že Ježíš byl Barabáš a Barabáš byl Ježíš, a bohužel o tom platí zhruba totéž, co poznamenal evangelista k obvinění, že učedníci ukradli Ježíše z hrobu: „Ten výklad je rozšířen až do dneška.“ Ztotožnění „syna otce“ opakuje třeba Karol Sidon v knize Evangelium podle Josefa Flavia (1991).

Kam se Barabáš poděl? Neexistuje třeba nějaké apokryfní vyprávění nebo legenda, co potom dělal a jak dožil? Jeho epizodní příběh z pašijí si přímo koleduje o pokračování, které by dodala dobře míněná nábožensky vznícená fantazie. Není vyloučeno, že se pak obrátil podobně jako setník nebo Šimon z Kyrény či lotr po pravici.

Dovolím si hádat, že starokřesťanská hagiografie tohoto „vězně znamenitého“ (tak nazývá Barabáše Bible kralická) už nezmiňuje: evangelia i při vší stručnosti vždycky aspoň detailem naznačí, kam se která postava později ubírala. Tak třeba Jidáš se nestal svatým, i když si smíme představovat, že snad stihl lítost a odpuštění aspoň na poslední chvíli, když padal ze stromu. (Na to jsem nepřišel já, ale Bruce Marshall v krásné knížce Plná slávy.)

Taky Barabáš je v Písmu zvěčněn jenom jako zločinec, i když se možná časem vzpamatoval: Pán Bůh ví, proč nám ho nenechal jako vzor. Barabáš je archetyp těžkého zločince, kterého státní moc přesto propustí: kdyby o něm naše komerční televize Prima natáčela film, mohl by ho hrát odsouzený vrah Jiří Kajínek, kterého bez ohledu na selský rozum amnestoval prezident Zeman.

A přece není Barabáš v pašijích zbytečně, jenom pro faktografickou úplnost.

Barabáš je jako my a my jsme jako Barabáš: zločinci, a pokud to zní tvrdě, tak určitě aspoň hříšníci. Nás taky propustili a místo nás odsoudili nevinného. My jsme se taky dověděli, jak ten nevinný trpěl. Každý z nás je „syn otce“ – dítě Boží. Díky Bohu jsme na svobodě. Jak si jí užíváme?