V den Všech svatých 2020 po nedělní mši.

Milý Otče,
posílám odpověď na Vaši otázku, jak si představujeme nebe.
Napřed jsem se zarazil: smíme si ho vůbec představovat? Vybavila se mi věta: „Co oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani lidskou mysl nenapadlo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ Znám ji od malička: je vytesaná na hrobě naší rodiny.
Ale snad má na to člověk určité právo. Je to přirozené, že chce vědět, do čeho jde.
Já si ani nepředstavuju, jak to tam vypadá, ale spíš jaká je tam nálada, jaké tam panují poměry.
Že tam nebude nemoc, smrt, zlo, to je logické. Ale já se těším taky na to, že v nebi se nic nepokazí. Už nikdy se tam nic nezkazí a nezvrhne. Už se tam nebude opakovat pád andělů a hřích Adamův.
Navíc osobně doufám, že tam nebude únava, strach, smutek a špatná nálada. Nic, co mi tady na zemi vadí. Nebudou tam moje chyby ani přehmaty, které mě pak mrzí. Budu si dělat, co chci, ale nebudu chtít nic špatného.
Spousta lidí říká, že v nebi musí být nuda. Já se těším právě na to, že se tam nudit nebudu. Že nás to věčné blaho a absolutní dobro neomrzí.
Zatím jsem nenapsal, že se tam těším na Pána Boha a jeho svaté, na Pána Ježíše a jeho Matku, na moje příbuzné a přátele, na různé osobnosti, které obdivuju, ale to je snad jasné.
Teď se tam ještě dostat...

Přeju Vám, Otče, všechno dobré a nakonec to nebe.
Srdečně zdraví Váš...