„Kdyby o vydání majetku církvím měli rozhodovat lidé v referendu, jak neúspěšně navrhovali komunisté, žádných lesů, nemovitostí ani finančních náhrad by se církve a náboženské společnosti nedočkaly.“ Tak přesně takto zní první odstavec článku na 2. straně ve včerejším (29. 12. 2011) rudém Právu.

O komunistickém návrhu na vypsání referenda o církevních restitucích hlasovala Poslanecká sněmovna 16. prosince 2011. Návrh byl zamítnut 82 hlasy přítomných zákonodárců, pro návrh hlasovalo 52 poslanců – tedy víc, než kolik má komunistický poslanecký klub členů; záměr destrukce a kalení atmosféry tím pádem komunistům do určité míry vyšel. Dosti příšerná byla i debata, která hlasování předcházela. Řeči o Řádu německých rytířů (už jen ten název zní jako eso v ruce rudého demagoga – Vojtěch Filip: „Tato část historie nám nechybí!“) vyvolaly dokonce i věcnou reakci historika, sociálnědemokratického poslance Romana Váni, který musel připomenout fakta, především to, že němečtí rytíři žádní nacisté nebyli...

Podle ředitele agentury STEM Jana Hartla se při průzkumu konaném v tomto měsíci vyslovilo pro navrácení majetku církvím pouze 31 procent obyvatel a 69 procent bylo proti. A ochota k navrácení podle Hartla stále klesá – a klesne vždy, když se zveřejní nějaká konkrétní suma. Jde o to, jak se položí otázka. Kdyby se organizovaný nepřítel církve Jan Hartl zeptal: „Jste pro to, aby stát do nekonečna vyplácel platy duchovním?“ jistě by také získal zajímavé proticírkevní odpovědi...

Je snadné vyvolávat v lidech negativní emoce závisti, zejména v národě českém – a nemusí se u nás ani mluvit o „stále více tloustnoucích biskupech“, jako Palikotova strana v Polsku... A referendum? Jak by to asi dopadlo, kdyby se vyhlásilo referendum o snížení daní na polovinu? I demokracie má své přirození hranice a ve všech demokratických zemích platí zásada, že o věcech majetkových se referenda nevypisují...