Ruku na srdce, nebo i trochu níž, přátelé: přiznejme si, že většina z nás jí víc, než potřebuje. Situace jako hostiny na rodinných oslavách teď nemyslím.

Je víc důvodů, abychom jídlo omezili, i když nejsou vždycky kategorické a bezpodmínečné. Jedním z nich je motivace duchovní. Půst je prastará křesťanská (a už starozákonní) tradice. Skutky sebezáporu jsou různé, způsobů odříkání je mnoho. Půst se týká skutečně jídla, a to ve smyslu hmotném, nikoli obrazném.

Postní doba je ideální příležitost, abychom revidovali (mimo jiné) svůj vztah k jídlu. Dva drobné náměty: 1. Nic se nám nestane, když před nedělní mší svatou (samozřejmě pokud nechodíme na tzv. „flamendráckou“ bohoslužbu v 21 hodin např. v Brně u jezuitů nebo v Praze v Týně) nebudeme snídat. Neboli starý dobrý eucharistický půst od půlnoci. 2. A už vůbec nás neubude, když během postní doby vysadíme oblíbené dobroty a mlsy, jako je alkohol, káva, cukroví, čipsy a podobné „doplňky stravy“.

Jsou to jenom rady po dobré zkušenosti, ne rezolutní požadavky. Není to návrh, který chceme prosadit jako povinný pro každého. Ovšem půst jako takový, ať už v jakékoli podobě, naší povinností je.