Jsou dvě myšlenky, které se různým lidem občas vynoří v mozku (anebo snad v duši) a občas to někdo, pokud je literát, i napíše, dvě myšlenky, které obě zanechávají v lidech stopu hlubokého zmatku; setkal jsem se s nimi nejednou.
Tou první je údiv z nepoměru času: miliardy let, kdy se hmota vyvíjela, ale beze stopy života, pak miliony let, kdy zde žily tisíce úžasných zvířat, ale po člověku ani stopy – a pak kratičký okamžik existence lidstva, s křesťanstvím teprve v posledních dvou tisících let. Není to snad – třebaže nepřímý – důkaz, že pro Boha, pokud existuje, není církev nijak důležitá?
S tou druhou myšlenkou jsem se setkal zejména u lidí, kteří byli v situaci, kdy se už už blížili k tomu, aby se poklonili všemohoucímu Bohu – například ve velehorské scenérii, na kterou nebyli zvyklí a nyní hleděli na její mohutnost a krásu – ale najednou je zarazilo, jak to zformuloval jeden spisovatel, „že na to, aby se tady někdo prezentoval jako Stvořitel, toho bylo stvořeno příliš mnoho“.
...jistě, logiku to nemá, ale zvláštně, tak nějak divně to člověka znejistí. Kolik by toho vůbec bylo „dost“, aby se někdo prezentoval – a kolik je toho příliš; filozoficky vzato stačil by přece jeden jediný atom, aby se někdo „prezentoval“ jako Stvořitel...
Jistě, je tajuplná ta Boží „nadprodukce“, pohlédneme-li na nepoměr nejen času, ale i prostoru (což jsou dvě veličiny, které, jak to zformuloval Albert Einstein, jsou na sobě navzájem závislé), nepředstavitelného, velikého vesmíru – a maličké Země, kde se odehrávají celé dějiny spásy a kde se Boží Syn stal člověkem, zemřel a vstal z mrtvých...
Ale – co z toho plyne? „Svět je mi tretou i s celým vesmírem, ovšem kromě lásky, má růže,“ říká William Shakespeare. Sama hmota a sám prostor neznamenají nic. A Bůh není otrokem velikosti ani prostoru, ani času, které stvořil; byl předtím, než začal čas, a velikost Boží je nezměřitelná jakýmikoliv měřítky vzáleností a dálek, které jednou přestanou a pominou, zatímco Bůh je na věky. Celý vesmír je, obrazně řečeno, jen zrnko prachu na Boží dlani a čas od jeho začátku do jeho konce je jen povzdech nekonečnosti Boží, Boha, který touží po naší lásce.