Volný čas, sport a koníčky

Když jsme si s kamarádkami povídaly v době, kdy měly doma miminka, a naše rozmluvy (hlavně ty přes internet) jsem zaznamenala pro Skleněný kostel, trápil je nedostatek času jen pro ně samotné. Je to už lepší? Kladu otázku teď, kdy se Kateřina a Marie už netahají s kočárkem a taky Petřin Kryštof je víc a víc samostatnější.

Kateřina zažívá zásadní zlepšení se sportováním: „Chodím dvakrát týdně cvičit a to je skvělé. I když jsem se původně bála, že to prostě nepůjde, ukázalo se, že to jde úplně v pohodě. Na ostatní čas nezbývá – připadá mi, že když jsem dva večery v týdnu pryč, nemám na další volno nárok, tak to ani nezkouším.“

Marie začala běhat: „Třikrát týdně, tak na půl hodiny. Je to úžasný relax. Když jsem začínala běhat, říkali mi, že u běhání je jediný problém, že se na tom člověk stane závislý. A už je to tady. Jinak volný čas nemám. Mrzí mě, že nemám žádný čas, kdy bych mohla být doma sama a jenom si číst. Když byly holky menší, měla jsem pro sebe aspoň hodinu dvě, když spaly. Do kina nebo divadla nechodíme skoro vůbec. A to jsem na nich byla před mateřskou závislá, měli jsme divadelní předplatné a do kina jsme chodili aspoň dvakrát měsíčně. Dneska ani nevím, co se hraje.“

Petra má pocit, že právě v tuto dobu to začíná být lepší. „Nemůžu ale říct, že bych měla více času na své vlastní koníčky. Nemám často k dispozici hlídání dětí, tak si ho střádám na dny, kdy potřebuju pracovat. Spíše se snažíme najít to, co by bavilo všechny členy rodiny, a dělat to společně. A právě těchhle aktivit je teď čím dál tím více – výlety, ježdění na kolech a tak dále.“