Je to jen taková politická drobnost, vedle rozebírání preferencí pro prezidentskou volbu nebo horké otázky politické zodpovědnosti za problémy s registrací aut se to docela ztratilo – ale nemělo by se to podle mého názoru tak docela ztratit... Hejtman Moravskoslezského kraje Jaroslav Palas, který už v podzimních volbách svůj post (rád – nerad) nebude obhajovat, obvinil předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku, že krajské hejtmany kdysi vyzval ke shánění peněz pro stranu. Krajští náčelníci mu prý ale dali najevo, že se pohybují pouze a jedině přísně v zákonném rámci, a on na ně už nenaléhal.

Odcházející politikové mívají někdy sklon zavařit to svým nástupcům. Příkladů by se dalo uvést mnoho, ale jakýmsi rekordmanem v tomto oboru byl roku 1983 odcházející izraelský premiér Menachem Begin (bývalý terorista i bývalý vězeň sovětského Gulagu), který řekl cosi škaredého snad o každém, s kým se jako premiér setkal; a myslím, že ve všem, co tehdy říkal, měl pravdu. Hejtman Moravskoslezského kraje je sice úplně jiná politická váha, ale i tak bychom mu měli naslouchat. Tedy slyšme: „Na jednom z prvních jednání s předsedou Sobotkou po jeho zvolení“ (myslí se do čela strany, tedy někdy po březnu 2011) „zazněl z jeho strany požadavek, abychom my jako hejtmani, kteří máme výkonnou moc, pomohli straně v oblasti financování, protože kasa je prázdná. Toto zaznělo jednoznačně a slyšelo to čtrnáct hejtmanů,“ říká Palas, mimochodem poněkud nepřesně, protože hejtmanů má ČSSD toliko třinácte...

Palas své obvinění napsal v dopise, který asi on sám dal k dispozici redakci Práva a kde Sobotku obviňuje i z jiných stranických zločinů, z poklesu preferencí a odchodu senátorky Jiřiny Rippelové ke straně zemanovců. Trestným činem by však mohlo být jen to nabádání ke korupci, policie by si toho měla všimnout. I když, samozřejmě, už je tu celá řada dementi. Ale to je samozřejmé. Ovšem obviní-li čelný politik nějaké strany, a to přímo a opakovaně, jejího předsedu z nabádání ke korupci, navíc nedlouho před volbami, dá se předpokládat, že to popře nejen obviňovaný, nýbrž i všichni, kdo to podle obviňujícího měli také slyšet; to není žádné překvapení, překvapení by bylo, kdyby se tak nestalo.

V Palasově obviňování je ovšem ještě jeden zajímavý, až legrační moment: obhajoba jeho kamaráda a hejtmanského kolegy Davida Ratha. David Rath jako téměř nevinná oběť sobotkovského nabádání, které on, tedy Rath, jako jediný vzal vážně a sháněl po zámcích a nemocnicích a krabicích na víno peníze pro stranu... Prý není, tedy Palas, přesvědčen, že by Rath „měl potřebu takovýmto způsobem získávat peníze“ – myslí se pro sebe – „spíše si myslím, že mohlo jít o peníze na kampaň...“. No, podle uniklých a zveřejněných policejních odposlechů šlo o oboje, na to nezapomeňme.

Ego osobní a ego stranické přece nejsou u těchto lidí ani tak dvě spojité nádoby, jako spíš jedna jediná nádoba...