Fejetony

Asi aby nás odškodnila za koronavirus, připravila nám příroda nádherný podzim.Sluníčko, modrá obloha – a jelikož je pořád ještě zelená tráva, člověk by na chvíli snadno podlehl dojmu, že je jaro. Zato situaci kolem čínské chřipky se snažím moc nesledovat. Jen juknu, co nám zase zakázali a povolili. Vládní opatření jsou leckdy velice diskutabilní a ne vždy řízená ohledy epidemiologickými. Spíše jako by se snažili zničit i drobné a soukromé podnikání a ukousnout nám další kus našeho soukromí a naší samostatnosti. Ale vyrojily se podzimní druhy hub!

Po dlouhé době vyrážím ke zpovědi do bývalého premonstrátského kláštera. Snad bych tam měl dostat i přijímání. Po dvou měsících můžu delší dobu spočinout v kostele a modlit se. Když chci odejít, neboť nikdo s eucharistií nepřichází, zastavujeme mě venku nějaký muž. Jestli chci k přijímání, musím k paní kostelnici. Den se rozjasňuje...

Dny jsou stále kratší a udržet si výdrž je těžší a těžší. Ráno v osm se ze tří místností ozve: „Dobré ráno…“ To se každé z dětí připojuje k online výuce. U prvňáka sedím (z boku, takže mě na obrazovce není vidět a můžu dopít ranní čaj)...

Poslouchám – zas jednou po čase – Otázky Václava Moravce. A mám víc otázek než sám Václav Moravec. V růžovém stanu z průsvitného tylu sedí (stále ještě) ministr zdravotnictví Roman Prymula, zločinec, který se courá po nocích bez roušky, káže vodu, a přitom v zavřených hospodách pije víno, přesněji řečeno kafe a tonic – ano, víme i to, co se na té schůzce pilo, jen jaksi nevíme, proč se účastníci sešli, o čem ve skutečnosti jednali, ani to, kdo všechno tam byl...