Lámu si hlavu – jak tak čas běží (a volby se blíží...), lámu si hlavu pořád víc – nad dvojkoalicí lidovců a Starostů s nezávislými; lámu si ji jako někdo, kdo by si přál (i když nevěří, že tato strana je výlupek vší křesťanské dokonalosti), dost silně přál, aby KDU-ČSL ve sněmovně zůstala.
Jenže možná nezůstane: 10 procent, požadovaných zákonem pro koalici dvou zcela samostatných subjektů, je příliš mnoho. Pravdu má šéf Starostů a nezávislých Petr Gazdík, říká-li „Nemáme co ztratit“; jeho spolek by v těchto volbách laťku ve výši 5 procent, (pro ně) až příliš vysokou, bez pomoci tyče, na kterou by mohl přenést váhu, téměř s jistotou nezdolal...
Lidovci, kteří by sami pětiprocentní mez překonali téměř s jistotou, mohou naopak ztratit všechno: další čtyřleté období mimo sněmovnu by z nich mohlo definitivně udělat stranu regionálního významu (což by si ovšem v této zemi asi leckdo přál). Koalice Starostů a KDU-ČSL je tedy, a na to nezapomínejme, manželství dvou nerovných partnerů.
Předseda lidové strany Pavel Bělobrádek pořád počítá hlasy Starostů z místních a regionálních voleb a říká, že riziko nepřekonání 10 procent není veliké. Jenže... Jenže úvaha, vedoucí k odevzdání hlasu pro nějaký subjekt (anebo nějakou oblíbenou osobu) v místních volbách, věru že se nemusí zopakovat při uvažování téhož voliče před odevzdáním hlasu do urny u celostátních voleb! A nějaký, jak také slyšíme, „multiplikačních efekt“, jako že lidé ocení (a to dokonce celým svým jediným volebním hlasem) samu skutečnost, že se, na dnešní rozhádané politické scéně, dokázaly dva subjekty dohodnout a jdou do voleb společně? Tak ani tomu, přiznám se, příliš nevěřím: to mohlo snad platit někdy v devadesátých letech, ale dnes už jsme všichni mnohem méně ochotní odměňovat politické strany za cokoli.
A ještě něco, něco vůbec ne nepodstatného: volební koalice s jiným subjektem přišla příliš náhle a zastihla mnohé rozvážně uvažující lidovecké voliče a členy nepřipravené. Mnozí z nich, kterým se nejeví nějaký ten poslanec navíc jako cosi pro lidovecké a křesťanské hodnoty podstatného, s rizikem předvolební koalice dost silně nesouhlasí. Co říká přísloví o holubovi na střeše a vrabci v hrsti? Do strany tak Pavel Bělobrádek místo nadšení a motivace vnesl těsně před volbami rozdělení, spory a neklid. I to se může projevit na úbytku hlasů.
Čím níž se totiž v KDU-ČSL sestupuje po schůdcích od stranické hierarchie k prostým členům, tím je přesvědčení, že by koalice se Starosty bylo něco rozumného, slabší a slabší; na Moravě, ale i v hlavním městě Praze.
Na stranickém sjezdu (pokud nebudou delegáti včas a důkladně „zpracováni“) se tak může předseda Pavel Bělobrádek dočkat ještě (pro něj) dost nemilého překvapení.