Xi Jinping (64) neboli česky Si Ťin Pching je, jak si my starší i od nás pamatujeme tu (řečeno dobovým redaktorským žargonem) „politickou jmenovačku“, generální tajemník ústředního výboru komunistické strany – a prezident republiky. Ale na západě je přesto za hvězdu. Britská královna ho vozí po Londýně ve zlatém kočáře, prezident USA zvolený za konzervativní Republikánskou stranu si s ním prý ve svém letovisku, i přes rozdílné postoje, hezky porozuměl, nikdo z lídrů světových demokracií jej nekritizuje a o tom, jak je milován establishmentem naší, rovněž oficiálně demokratické, země, raději ani nemluvit.
Ale je to opravdu komunista, ne že ne! To, že ve své zemi podporuje kapitalismus, na tom nic nemění, Bohu žel – spíše naopak. Jak nás upozorňoval Jan Masaryk: „Nezapomínejte, že komunismus, to je devadesát procent taktiky – a deset procent všeho ostatního.“ Jasné?
Ovšem kapitalismus, tedy svoboda v podnikání, a diktatura, tedy nesvoboda v politice a v životě společnosti, to opravdu nejde dohromady. I když kapitalisté jsou politicky správně školeni, tajnou policií kontrolováni a stranickými funkcionáři řízeni. Svoboda je jen jedna a to se dříve či později projeví – v případě Číny, země s počtem lidí převyšujícím počet obyvatel většiny kontinentů, samozřejmě o hodně později...
Ale jakýsi opatrný důvod k optimismu tu je, jakýsi klíček optimismu už snad vykoukl ze zválcované země: Si Ťin Pchingova tajná policie má patrně hlášky, že mladí Číňané už začínají samostatně myslet. Proč si to myslím? Ze světových médií se dá vyčíst, že soudruh prezident se v poslední době ve svých projevech zmiňuje o čínských univerzitních pedagozích. Prý mají vést studenty, aby byli oporou komunistické strany: ergo už, alespoň trošku, nejsou... Si Ťin Pching si dokonce vzpomněl na slova svého velkého učitele Josifa Vissarionoviče Stalina a vztáhl na pedagogy Stalinova slova o spisovatelích: prý jsou to inženýři lidských duší.
Je-li učitel inženýr, pak je student součástka stroje – to je jasné.
Podívejme se znova na Si Ťin Pchinga, jak se usmívá, drží v ruce konvičku a zalévá čerstvě zasazený strom v zahradě lánského zámku. A zamysleme se. Trochu.