Především: jde o triumf demokracie a hanbu francouzského (a vůbec, obecně, celého současného západního) establishmentu.
Establishment, oficiální struktury už jsou dávno nedemokratické a totalitní, ale dokud jsou svobodné volby – a ty jsou – tak existuje politická svoboda.
Jak jinak než jako totalitní označit velká média, soukromá jako veřejnoprávní, která už nepřinášejí objektivní a vyvážené informace jakožto podklad pro svobodné vytváření názorů – nýbrž přinášejí názor, výběrově ilustrovaný manipulativně zvolenými informacemi?
Ale lidé, i takto dezinfomovaní, mají stále svobodu, mohou volit – a volí: do druhého kola se kromě politika podporovaného establishmentem (přitom není podstatné, zda byl, anebo nebyl z nějaké staré etablované politické strany) dostala i paní Le Pen, představovaná establishmentem coby čiré zlo (a teď odhlédám od toho, zdali zlo je, anebo není, protože pokud je, měl mi být ponechán prostor, abych jako konzument médií, ve Francii i v Česku a kdekoli, dospěl k takovému názoru sám, bez ždímání a praní mého mozku).
V jednom ovšem manipulace zvítězila, i když je s odřenými zády: ve chvíli, kdo hrozilo, že francouzským prezidentem se stane konzervativní praktikující katolík, najednou tu byla aféra – zcela absurdní a vylhaná (Skleněný kostel informoval), ale představovaná, bez rozsudku a bez důkazů, jako nesporný fakt; a okamžitě – neboť establishment je jeden celek – začala proti Francoisi Fillonovi útočit zcela nebývalým způsobem policie a justice a novináři se místo na jeho názory začali ptát na to, kdy z boje o prezidentské křeslo odstoupí...
Ale Francois Fillon tlak ustál, a i když do druhého kola neprošel (ve zprávách údajně veřejnoprávních byl vždycky jako člověk, proti kterému se protestuje, často s obličejem zasypaným moukou), získal třetí největší počet hlasů. Jak říkám: vítězství establishmentu, čirá hanba – ale jen s odřenými zády.