Měnit vodu ve víno je těžší, než realizovat proces opačný. Zkazit sud vína lžičkou hnusu dovede každý (ne každý však na to má žaludek). Na to přišel i náš pan prezident a vyrábí splašky jak na běžícím pásu. Stačí trochu svévole, a právo se změní v bezpráví. Jako v případě prezidentských milostí. Tam, kde je vhodné omilostnit, protože samo právo ve své všeobecnosti je nedostačivé a je třeba milostí vyjít vstříc jeho duchu, prohlásí, že on milosti udělovat nebude, že na to má zjevně právo. A tam, kde se soudný člověk zarazí a řekne si: To přece není možné, například v případě Kajínka, pan prezident prohlásí: „Na to mám právo. Ostatně chci naštvat co nejvíc lidí,“ a pustí toho „malého Kaina“ na svobodu. Kéž by to byla, jako při známé amnestii Václava Klause, také jen předsmrtná křeč a poslední věc, které se dotkne ruka našeho mocipána, aby ji zmizernila.