28. říjen, den vyhlášení československé státní samostatnosti (ale ne republiky, panovnický rod Habsbursko-lotrinský byl oficiálně zbaven trůnu až v listopadu!) je dost zvláštní státní svátek: den české státnosti slavíme právem už o měsíc dřív, na svatého Václava – a 28. října slavíme vznik Československa (v nejstarších dokumentech oficiálně Česko-Slovenska), tedy státu, který se dožil s bídou dvaceti let (ale přesto to bylo snad nejlepší dvacetiletí naší moderní národní existence), po druhé světové válce už existoval jen pod kuratelou sovětské velmoci a po znovuzískání svobody se rozpadl do tří let...
Slavíme výročí vzniku státu, který už déle než čtyřiadvacet let neexistuje. Když se na to podíváme objektivně – je to jeden z nejpodivnějších státních svátků na světě. Právě proto je jistě tou nejlepší příležitostí k udělování státních vyznamenání.
Bizarní postava stojící v čele našeho státu se výběrem vyznamenaných letos jako by hlasitě dovolávala podpory. Především se hledalo, kdo z po generace nejoblíbenějších hvězd šoubyznysu, ochotných sloužit a nechat se vyznamenávat za jakéhokoliv režimu, ještě nemá státní metál České republiky – a našlo se... Přes rozsáhlé předběžné konzultace, kdy se mělo zabránit tomu, aby se někdo prezidentské medaili nevysmál, nebo ji neodmítl anebo trapně veřejně nepředváděl (teď mám na mysli Jan Kačera), že neví, jestli je větší čest anebo ostuda nechat se od Miloše Zemana omedailovávat, přece jen i letos k jednomu veřejnému odmítnutí došlo (rodina zesnulé zpěvačky Věry Špinarové). Jinak všichni přišli a odpovídajícím způsobem se radovali.
Dále se sáhlo hluboce do archivů a kdo z významných bojovníků za druhé světové války ještě neměl Řád bílého lva, tomu jej Miloš Zeman honem udělil: většinou in memoriam...
A jaký nevkus, jak trapná snaha přihřát se na cizí nesporné hodnotě je letos vyznamenat šedesát let mrtvého architekta Jože Plečnika, od jehož působení na pražském Hradě už uplynulo skoro sto let! Mám pro pana prezidenta Zemana vynikající návrh: příští rok by mohl udělil in memoriam metál Petru Parléřovi a Matyáši z Arrasu a zvýšit tak výrazně svou vlastní uměleckou prestiž!
O to trapněji se v této řadě vyjímal superkýčař a superprasák režisér Zdeněk Troška; když nejvyšší státní místo za jeho „díla“ udělí medaili – bere za ně a za jejich kvalitu oficiální státní garanci: jistě tedy na příští rok bude veřejnoprávní televize na státní svátek jako hlavní večerní program vysílat Kameňák 3 nebo jinou podobně hlubokou filozofickou výpověď o duši našeho lidu...
A mezi tím vším normální, nevinní lidé – když jsem viděl dojatou rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou v černých šatech jako na pohřbu, bylo mi jí líto...
Moskevský Kreml byl letos zastoupen manažerem ruského státního Gazpromu, bývalým německým kancléřem Gerhardem Schröderem – pokud řád nedostal za spolupráci s Ruskem, tak za co? Našlo by se jistě několik desítek jiných evropských expolitiků, kteří se o náš kontinent i o vztahy s Českem zasloužili podstatně více než Schröder – za svoje prokremelské angažmá kritizovaný silně právě ve své vlasti, v Německu.