Kdyby do České republiky spadl nějaký revival tunguzského meteoritu, čeští politici by na to pravděpodobně reagovali přijetím nového zákona; uznali by (po předchozích jednáních ve vládě i v parlamentu), že změna legislativy je nutná a že je třeba přijmout zákon, který by pády velikých meteoritů do České republiky zakázal, nebo aspoň omezil. Samozřejmě – po řádném průchodu celým legislativním traktem, což v žádném případě nemůže trvat méně než rok: je třeba stanovit, od kolika kilopondů je meteorit velký meteorit a jaké budou z tohoto pravidla výjimky...
To, co si svými protesty vymáhají pražští taxikáři, je vlastně velmi jednoduché: dovolují si požadovat, aby každý, kdo provozuje taxi, včetně společnosti Uber a dalších podobných služeb, musel dodržovat zákon, který u nás stanoví pro taxislužbu určité podmínky. Jak říkám – jednoduché.
Vládní moc však na to reaguje tím, že je třeba přijmout nový zákon, který by službu Uber reguloval – tedy, rozumím-li dobře, který by nějak legalizoval odlišné podmínky pro Uber a pro normální taxikáře – a hned o tom zákonu začíná diskutovat, od premiéra v demisi – který se ale vůbec jako v demisi nechová – přes ministra dopravy v demisi, který se naopak jako v demisi choval už roky předtím, než byl v demisi, až po pražskou primátorku, která jako by se snad v demisi už narodila.
Zajímavé přitom je, že už máme v České republice dva rozsudky, které se Uberu týkají; nejdřív brněnský soud službu v moravské metropoli zakázal, protože porušuje platné zákony – českoamerický komentátor Eric Best to tehdy trefně komentoval, že soud v Brně tak rozhodl, protože neví, jak mocné síly za Uberem stojí; nadřízený Vrchní soud v Olomouci si to už mezitím zjistil – a brněnské rozhodnutí zrušil. Ministr dopravy v demisi se hájí, a to popravdě, že s problémem nemohl nic dělat, protože evropská komise (velmi důrazně) členským zemím vzkázala, že Uber není taxislužba, nýbrž sdílená ekonomika, a že mají nechat Uberovo podnikání na pokoji...
Až teď se Evropský soud pochlapil, využil příležitosti dát zase jednou ťafku evropské komisi, a naopak nalezl právem, že Uber (a spol.) sdílená ekonomika není, nýbrž že je to taxislužba jako každá jiná; což je, řekl bych, jasné každému, kdo se na to jen zletma podívá...
Takže vynutit si dodržování českých zákonů by už snad šlo, například důsledným ukládáním pokut za jejich porušování. Když se o tom diskutovalo v pražském zastupitelstvu, paní primátorka hájila Uber a sebe tvrzením, že ukládat pokuty je zbytečné, protože řidiči Uberu mají právníky, kteří za ně pokutu zaplatí... Cože? A co? Ani ti právníci nemají neomezené finanční zdroje a brzy by je přestalo bavit pokuty platit, pokud by se opravdu důsledně ukládaly a vymáhaly!
Ale ne. Bude se bastlit nový zákon.
Kromě jiných aspektů příčinou „podnikatelské“ úspěšnosti Uberu je i to, že jde vlastně o daňový únik. Jak to, že to nevadí premiérovi v demisi, který tak rád vybírá daně? Tomu nerozumím! Anebo možná právě rozumím.