Miloš Zeman, prezident České republiky, navštívil 21. dubna 2018 (v den Hitlerových narozenin) Desátý sjezd Komunistické strany Čech a Moravy (ve Slezsku komunisté nejsou) a pronesl tam projev.
A užil si to.
Komunisti se na Zemanovu návštěvu, první od doby, kdy prezident už není členem vedení komunistické strany, potažmo jejím předsedou, moc a moc těšili – ale Miloš Zeman je zklamal.
Ale užil si to. Prožíval přímo rozkoš, rozkoš z moci. Právě kvůli tomu chce být prezidentem.
Co všechno si může dovolit! Když ve veřejnoprávním rozhlase třikrát po sobě zopakoval ten nejhorší a nejnižší český vulgarismus – a prošlo mu to, protože je prezident, prožíval stejnou rozkoš, rozkoš přímo fyzickou, jako když na sjezdu komunistické strany uváděl jména Heliodora Píky, Milady Horákové a Rudolfa Slánského a hovořil o tom, že jejich smrt byla justiční vraždou. A když vyslovil – a ještě zopakoval – na sjezdu komunistické strany slovo „pokání“, bylo to totéž, jako když mluvil sprostě do rádia, protože pro komunisty je sprosté zase slovo pokání.
Myšlenkově Zemanův projev samozřejmě nepřinesl nic nového, říct, že „to nebyly deformace, to nebyly chyby, to byly zločiny“, mohlo zaznít nově a objevně před třiceti lety, dnes již o „chybách“a „deformacích“ nemluví ani naprostí levičáci! Naopak Miloš Zeman komunistickou falzifikaci dějin ještě utvrdil, když mluvil, jako by komunisté vraždili jen v padesátých letech – zatímco ve skutečnosti zabíjeli své odpůrce až do samého konce své vlády, vzpomeňme jen na vraždy Pavla Švandy nebo Přemysla Coufala. Jména Pavla Švandy a Přemysla Coufala ovšem (Bohu žel) skoro nikdo nezná a jejich uvedení na sjezdu KSČM by Miloši Zemanovi rozkoš nepřineslo.
Aktuální politické poselství, poselství zlé a nebezpečné, však v Zemanově projevu stejně nechybělo, když KSČM podpořil v jejím současném nástupu k moci. V nástupu k moci – pokání sem, pokání tam.