Na brífinku konaném ihned poté, co se nový dvojministr Karel Havlíček ujal i svého druhého rezortu, totiž dopravy, zaznělo z jeho úst mnoho energických slov o tom, jak na všechno dohlédne, a kromě jiného taky, „že se přestrukturuje Ministerstvo dopravy z hlediska změny struktury“; ušetřím si ironické poznámky (à la, že jakmile se najde to správné hledisko, všecko už jde samo – nebo že podobný výrok se dá číst i tak, že na „hledisko změny struktury“, ale v jádru vše zůstane při starém) a omezím se na postřeh, že podobné výroky, kde se jako nová informace opakuje totéž, jsou typické pro člověka, který je ve stresu... Jako někdo, kdo je silně ve stresu, se na tomtéž brífinku (přenášeném veřejnoprávní televizí) jevil i premiér Andrej Babiš.
Zdá se, že mu jeho úřad už přerůstá přes hlavu, že už na své povinnosti nestačí. Vystupuje stále agresivněji, nejen na tiskovkách vůči novinářům, ale vůbec, stále víc kope jako nervózní kickboxer do všech stran kolem sebe.
Jedním ze znaků nekompetentního vládnutí je, že takový vládce není s to vybrat si schopné spolupracovníky, kterým by mohl věřit – a když na někoho takového narazí, okamžitě ho začne přetěžovat, až ho zničí... Je jenom pochopitelné, je-li ve stresu Karel Havlíček, který do vlády nastoupil teprve vloni, už je nejen místopředsedou vlády, ale teď řídí i dvě velká a složitá ministerstva (naštěstí od sebe vzdálená jen několik set metrů, takže to při přebíhání sem a tam mezi nimi nebude mít daleko).
„Vládnou nám nemehla,“ říkával Andrej Babiš na adresu „tradičních stran“, než se sám ujal vlády. A jaké šikulky to do vlády dodává on? Předchozí ministr dopravy Vladimír Kremlík byl bleskově odvolán a nahrazen poté, co odborníci poukázali na to, že IT systém na prodej dálničních známek a související služby, který předložil, je zhruba padesátkrát předražený – toto odvolání, o tom nepochybuji, je dalším výsledkem obětavé práce hnutí Milion chvilek pro demokracii: přímo slyším Andreje Babiše, jak, i když jsem u těchto debat nebyl, se rozčiluje, že někdo zase bude vykládat na Letné, že Babiš je korupčník a kryje a zaměstnává korupčníky... Proto ven s Kremlíkem! Ale na Ministerstvu dopravy Kremlík zůstane jako náměstek (jak jinak by si totiž nový ministr, který na rezortu dopravy nikdy nepracoval, poradil s rychlým převzetím úřadu; mohly by vzniknout další zmatky). Ale když premiér zjistil, že i náměstskovské místo pro Kremlíka vyvolává negativní reakce ve veřejnosti, znova zatroubil na ústup a prohlásil, že Kremlík náměstkem nebude, a on, Babiš, že nikdy nic takového neřekl. A dodal: „My nerozdělujeme trafiky.“
Současně se pochlubil i tím, že, na rozdíl od svého sociálnědemokratického koaličního partnera, on nemusí saturovat krajské organizace ministerskými posty. On nemusí nic. On ve své straně vládne jako diktátor – „já mám takovou pravomoc, já jsem tak rozhodl a tak to bude,“ říká. Demokracie uvnitř strany (i když se ta strana třeba jmenuje hnutí) je totéž jako demokracie ve společnosti: je to nepraktický, zdlouhavý, rozporuplný proces rozhodování a řízení. Ale jen v soutěži, kterou přináší demokracie, lze najít schopné a kvalitní lidi, i na ministerská křesla... Opakem je pod klidným povrchem ještě větší zmatek, nekompetence a úpadek, jaký známe ze všech totalitních struktur a režimů.