Nejdůležitější otázkou v současných diskusích o volbách v Bělorusku je , jak by měly vypadat volby, aby byly transparentní, nezpochybnitelné a ověřitelné.

Odpověď na tuto otázku pak můžeme využít pro českou diskusi o změnách ve způsobu hlasování.

V naší zemi je několik velkých propagátorů elektronického (internetového) hlasování. Zkuste se jich zeptat, jestli se domnívají, že by zavedení elektronického hlasování v Bělorusku pod vedením Lukašenka odstranilo volební podvody.

Pochybuji, že by kdokoliv doporučoval, aby v zemi prezidenta Lukašenka byly volby elektronické, a to z dobrých důvodů. Kdo by sčítal hlasy? Jak by si lidé mohli ověřit, že jejich hlas byl započten a že součty jsou správné? Celé volby by proběhly tak, že by každý člověk kliknul na počítači, následně by centrální volební komise vyhlásila výsledek, samozřejmě nějaký věrohodný, třeba „Lukašenko - 80,08 % odevzdaných hlasů“. Jak prosté. Ověřování neexistuje, možnost prokázat zfalšování výsledků je nulová.

V Bělorusku ovšem stále mají systém papírový, a i když se dá různými způsoby obcházet, obyvatelé žádají přepočítání hlasů. Přepočet může přinejmenším ukázat, že výsledky jsou odlišné od těch oficiálních. Čeho by se obyvatelé mohli domáhat v případě elektronického hlasování, není jasné.

Náš současný systém voleb je systémem do nepohody. I kdyby se objevil někdo, kdo by chtěl výsledky zfalšovat, existence decentralizovaných volebních komisí, které mají k dispozici vlastní výsledky, jejichž dílčími součty si jednotlivé strany mohou skrze členy volebních komisí ověřit alespoň přibližně celkové výsledky, je poměrně silnou brzdou pro falšování výsledků ve velkém. Hlasovací lístky a údaje volebních komisí se skladují a lze je znovu přepočítat a ověřit, jako to udělal například Nejvyšší správní soud v roce 2017, který přepočítal volební lístky Středočeského kraje a změnil i výsledek voleb. Jednal tak na základě stížnosti člověka, který dal preferenční hlas Martinu Kupkovi za ODS a všiml si, že v jeho volebním okrsku nebyl žádný preferenční hlas započítán. Jaké by byly možnosti tohoto voliče zjistit chybu v elektronickém systému? Jaké by byly možnosti přepočítání? V současném systému lze výsledky voleb ověřit a dokáže to každý gramotný člověk. Kontrola voleb je nyní demokratická, přístupná každému. Ověřovat výsledky elektronických voleb rozhodně každý nedokáže, kontrola se v takovém systému stane záležitostí několika málo odborníků, kterým ostatní budou nuceni důvěřovat, ovšem bez možnosti prověřovat. Opravdu to chceme?

Jednou z novinek novely zákona o volbách, který nám připravuje Ministerstvo vnitra pod vedením sociálního demokrata Jana Hamáčka, je i možnost hlasování před termínem voleb. Tento nástroj je ovšem v Bělorusku opakovaně uváděn jako jeden ze způsobů manipulace volebních výsledků. Článek v Politologickém časopise z roku 2005 dokonce uvádí, že „touto formou se v daném roce uskutečnila většina realizovaných manipulací Ústřední volební komise“.

Otázkou je, proč tento způsob, který je užitečným nástrojem manipulace, chceme zavádět? Argument, že teď a tady přece nehrozí, že by to bylo zneužito, neobstojí, protože volební zákon má být udělán pro doby dobré i zlé. Současná podoba je dostatečně robustní, hlasování před termínem, jak ukazuje běloruská zkušenost, však připravuje cestu každému, kdo by v budoucnu chtěl volby manipulovat. Vezměme si z debaty o běloruských volbách poučení: Neměňme, co funguje. Nechtějme elektronické hlasování. Kdyby ho měl k dispozici Lukašenko, neexistoval by způsob, jak prokázat falšování.

Vyhněme se hlasování před termínem a korespondenčnímu hlasování, jsou to nástroje umožňující volební podvody.