Politika je běh na nesmírně dlouhou trať. Trendy, které se projeví změnou politického obrazu nějaké země, se formují po desetiletí a na změnách, pokud jich chce nějaké hnutí, strana anebo mimořádně silný jednotlivec dosáhnout, je třeba pracovat roky; neuspět v prvních volbách, kterých se nově založená strana zúčastní – to je snad přímo přírodní zákon, ať už jsou ambice či předchozí výhody nové strany jakékoli. Vůbec tak není překvapivý nepoměr mezi podvakrát do nedohledna zaplněnou Letenskou plání – a (zatím) téměř nulovým významem stranického projektu hlavního organizátora Letné Mikuláše Mináře nazvaného Lidé pro. Občané jednají v zásadě rozumně, jsou-li opatrní a nečiní-li rovnítko mezi tím, svěřit někomu jeden den nebo jedno odpoledne (podle toho, z jaké dálky přijeli) – a odevzdat mu správu věcí veřejných tím, že se rozhodnou hlasovat pro něj ve volbách; občané jsou takto opatrní téměř vždy, nežli se rozhodnou pro změnu – a to pro změnu k horšímu i změnu k lepšímu. I Andrej Babiš, který se dnes jeví v roli lídra nejsilnější politické strany v Česku jako téměř neporazitelný, se v začátcích dlouho a obtížně prosazoval a zažil nepříjemné prohry.
A stejně to platí i pro odcházení z politiky. Strana nebo osobnost, která se jednou etabluje v očích podstatné části národa jako vhodný lídr, se v této pozici často udržuje i přes neuvěřitelné chyby a selhání po celé dlouhé roky.
Když vyšel první průzkum volebních preferencí, ve kterém Babišovo hnutí nemělo první pozici, mnoho z nás, Babišových odpůrců, propadlo euforii a uvěřilo, že „už je to tady“, že Babišovy dny ve veřejném životě jsou sečteny. Nejsou. Nejde jen o to, že z první příčky hnutí ANO nesesadila žádná jednotlivá strana a její lídr, nýbrž to byla koalice, v jejíž soudržnost je třeba věřit – ale s vojenskou kázní Babišova hnutí se spojení pirátů se Starosty a nezávislými srovnávat nedá… Jde o to, že hned další průzkum veřejného mínění (z dílny Medianu) přiřkl hnutí ANO opět první pozici a „solidních“ zhruba 26 procent. Takže moment, kdy hnutí ANO nebylo nejsilnější, se ihned jevil jako epizoda, jako pouhý výkyv v setrvalé a stálé podpoře Andreje Babiše.
Myslím, že opozice prokázala svoji nezralost a nepřipravenost k vládnutí, když spadla do pasti, která se před ní otevřela poté, co komunisté (a těm to naopak v očích jejich voličů neuškodilo!) najednou nesplnili svoji úlohu tupého dodavatele hlasů pro hnutí ANO a napošesté už nezvedli ruku pro Babišovo vládnutí pomocí nouzového stavu. Z následujícího koronavirového masopustního tance nad figurou Smrtky vyšel Babiš posílen (zcela bez zásluhy, neboť se choval i nadále jako nekompetentní, arogantní hlupák) a svoji pozici posílili i hejtmani, a to i ti za strany na celostátní úrovni opoziční...
Co dál? Jak vyjde příští předvolební průzkum? A kdy Andrej Babiš už, u všech všudy, konečně odejde?
Nevím.
Jen jedno vím: je třeba zachovat trpělivost, nenechat se odradit (to je můj vzkaz pro Mikuláše Mináře), vědět, že v politice se zásadní změny neměří krátkým metrem, chovat se rozumně a zodpovědně (což je pro změnu vzkaz směrem ke pravostředové parlamentní opozici) – mít připraveny alternativy. Nejednat zbrkle, domýšlet své kroky na politické šachovnici alespoň dva tři tahy dopředu; být připraveni ke spolupráci s vládními politiky (ale neuzavírat oportunistické kompromisy). Vědět, že rozumnou politiku rozumný volič ocení – i když třeba ne hned. Je třeba dopřát mu spravedlivý čas na rozmyšlení