Z různých zpráv o koronavirové pandemii, těch i oněch, už jsem hrozně moc unavený – jako snad každý… Jen maličko příkladů, čerstvých i trochu starších (zprávy teď stárnou obzvlášť rychle). K hroznému činu došlo v Kadani: v tamní nemocnici získala očkování spousta lidí, kteří nepatřili k žádné z věkových ani profesních skupin, které smějí být očkovány; jednomu z očkovaných bylo dokonce teprve osmnáct, a nebyl to ani učitel, ani hasič; představitel nemocnice se hájí, že dostali nečekaně velkou dodávku vakcín a museli je rychle vyočkovat, aby nepřišly vniveč – příslušné autority ten hrozný čin vyšetřují. Budou následovat tresty? Pro koho vlastně? To nebylo řečeno. Hovoří lékárník: zaznělo, že vláda uvažuje o stanovení povinnosti nosit respirátory; den na to lidé v lékárnách toto zboží vykoupili, ale nic se nestalo; lidé nám nadávali, že si respirátory zakoupili zbytečně; ale nebylo to zbytečně: vzápětí vláda povinnost nosit respirátory zavedla, ale to již byly v lékárnách vykoupené, než se zásoby doplnily, lidé nám nadávali, že respirátory nejsou… Hovoří představitel celostátní školní inspekce: mluví o tom i onom, ale také se dozvíme, že rok po začátku školního vyučování mimo školní budovy a po různých programech na pořízení potřebného vybavení do chudých rodin je v Česku deset tisíc dětí, které zůstaly úplně mimo školní vyučování – neučí se ani ve škole, ani doma, tak – prostě nic. Budou muset opakovat ročník? Nikdo neví.
Téměř donekonečna by se daly vypočítávat podobné příklady – neuvěřitelná dezorganizace, neschopnost, arogance, kam se člověk podívá.
V zápase s pandemií je Česká republika nejhorší v Evropě.
Ale přesto se – momentálně? na jak dlouho? – situace lepší, i když velmi pomalu.
Jsme statečný národ! A velmi silný! Všechno přežijeme! I vlastní blbost, s jakou si volíme takovou reprezentaci, jakou si volíme.