Někdy mám pocit, že pronést na 1. ledna projev k národu je v očích většiny mých spoluobčanů hlavní a nejdůležitější povinnost prezidenta republiky; i Lou Fanánek Hagen, když propagoval, aby se prezidentem stal zpěvák Karel Gott, argumentoval: „Proč by prezident nemohl novoroční projev zazpívat?“ Přičemž tato vážená instituce, novoroční projev hlavy státu, nemá ani zdaleka tak velkou tradici, jak si většina lidí myslí; ani T. G. Masaryk, ani Edvard Beneš na 1. ledna projevy nepronášeli.
Mám za to, že když se současný prezident Miloš Zeman rozhodl, že své výroční řečnění bude přednášet už 26. prosince, měl pocit, že tím trefil moc chytré rozhodnutí. Vždyť naváže na to, že v tento den mluvil právě Edvard Beneš a že je také lepší vstupovat do vánoční pohody než hovořit do posilvestrovské kocoviny. Ale mám také za to, že dnes Miloš Zeman tohoto svého rozhodnutí lituje, a kdyby to šlo, kdyby si při tom nepřipadal trapný, jistě by je změnil…
Uvolněného termínu 1. ledna se chopil, jak známo, úřad premiéra – a vzhledem k tomu, že většina lidí očekává stále zásadní slovo na první den nového roku, stal se premiérský projev tím hlavním a důležitějším… Tak i letos, kdy poprvé na Nový rok prohovořil náš nový premiér Petr Fiala.
Premiérovu projevu nemůže konkurovat ani skutečnost, že projevovat se začali po opuštění 1. ledna prezidentem i předsedové obou komor Parlamentu. (Paní Pekarová Adamová ovšem letos svou hvězdnou chvíli nevyužila.)
Myslím ovšem, že to má svou logiku, když se věnuje hlavní pozornost slovům premiéra. Premiér je de facto nejmocnější člověk ve státě, i když protokolárně je až čtvrtý, právě po prezidentovi, předsedovi Senátu a předsedovi Poslanecké sněmovny; oba parlamentní předsedové nevládnou, nevládnou ani svým zákonodárným tělesům, mají jeden hlas jako každý poslanec, a tak ve svých projevech jen jaksi nabádají a vyzývají. Premiér ovšem mluví o tom, jak se bude vládnout a co nás doopravdy čeká. A zaznělo to letos klidně, věcně i odvážně; Petr Fiala měl dostatek poctivosti, aby nic nelakoval na růžovo: nečekají nás žádné lehké časy…
Neméně zažitý rituál jako projev sám je komentování projevů jinými politiky. Jestliže projev může smysl mít, komentáře k němu nikoli; těžko bychom mohli čekat, že představitelé bývalé vládní strany, poté co prohráli volby, pochválí projev současného premiéra; a stejně tak nemůže nikdo čekat, že členové jeho koalice předsedu vlády pohaní. A tak slyšíme od vládních i opozičních politiků jen různě dovedně varírované fráze.
Ale až nečekaně věcné byly ovšem komentáře k letošnímu projevu prezidenta republiky. Umožnil to sám hradní pán, když dokonce uváděl špatně i konkrétní data, nad kterými se pohoršoval. Myslím, že neřeknu nic nezdvořilého a ani nepravdivého, když budu konstatovat, že Miloš Zeman nás přesvědčil sice o svém fyzickém zdraví, ale hlavně o svém pokračujícím duševním úpadku.