Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger ví, jak válku na Ukrajině vyřešit. „Dejte jim kus území a budete mít mír,“ prohlásil, když to stručně shrnu.
Jsou výroky, ze kterých se, jak vidíte, musím vzpamatovávat týdny. Odměňovat imperialistického agresora za agresi ziskem území – to je jistě cesta k míru; jenže vzápětí k nové válce. To Henry Kissinger neví? Kdy se agresor uspokojí a řekne „Už dost, to mi stačí, víc území už nechci“? Až připojí i Patagonii a Ohňovou zemi.
Henry Kissinger ovšem nepřišel na nic nového. Stejnou účinnou metodu, jak zabránit válce, objevili pánové Chamberlain a Daladier už dávno před ním: dali Hitlerovi kus Československa – a zabránili tak vzniku druhé světové války, jak víme...
Říkáme tomu u nás „duch mnichovanství“ (i když to pěkné bavorské velkoměsto za nic nemůže, při posledních svobodných volbách před druhou světovou válkou měl Adolf Hitler v Mnichově méně hlasů než v Berlíně nebo v Hamburku).
Ostatně ono tak to nějak leží na stole; na tutéž myšlenku už před Kissingerem chtěly přivést Ukrajince i francouzská a italská diplomacie a ukrajinský ministr zahraničí pak vzkázal do Říma, že pokud chtějí dát Sicílii, je to jejich věc, ale ať nerozdávají, co jim nepatří – jen právě od Kissingera, znalce středoevropských dějin, jsem tolik hlouposti neočekával…
Ale člověk ani nemusí být znalec dějin: stačí, když je čtenářem novin. Agresor už přece dostal kus cizího území, totiž Krym – a zabránilo to jeho další chuti k jídlu? A předtím spolkl Abcházii a severní Osetii.
Car kolokol a Car puška je prostě takový, jakého si jej západní mocnosti vychovaly.