Nejednou jsem se setkal s názorem, že nám chybí opravdové osobnosti (zaznívá to i v mých  vlastních, to je katolických, řadách). A já s tím názorem musím souhlasit. Bohužel v dnešní době, kdy toužebně očekáváme konec války na Ukrajině, nám nic nepřeje.
Na druhou stranu, kdy, když ne teď, by se někdo měl stát osobností, člověkem pevným, zásadovým a hluboce zakořeněným ve víře? 
Jako člověk volící lidovou stranu jsem byl nadšený z vítězství demokratického bloku. Nyní mám ale opravdový strach o to, aby se v dalších volbách nedostali více ke slovu lidé od SPD, ANO, komunistů a dalších. Bohužel proti této variantě nikdo nic moc nedělá.
Při prolistování letáku koalice Spolu (ODS, TOP 09) pro komunální volby v Brně si připadám jako z jiného světa. Uhlazená akademická slova, usměvaví lídři, nemastné-neslané řeči o tom, co se musí dotáhnout... Nikdo přímo nemluví o válce, o životech nevinných, o krvi, potu a slzách. Nemluví se o nějakých vyšších hodnotách. Jenom městský okruh a parkování, věci samozřejmé, a tak podobně. Je to důležité, ale dnes bych očekával něco jiného. Volební klip primátorky Markéty Vaňkové je o tom, jak chodí ke stylistce pro nový účes.
Přitom se stačí projít po Cejlu, tedy po brněnském Bronxu, a podívat se, jak žije část obyvatel naší země, jak vypadá, jak se chová.
Uvědomují si vládní strany, že by měly být volitelné a skousnutelné všemi? Aby na nich našel něco intelektuál i „stréc z Oltecu“? Lidovci jsou mi sympatičtí, ale jejich věčná starost o nová hřiště pro děti (není jich už nějak moc?) a plošný příspěvek na dítě (opravdu to potřebují všichni?) se mi nelíbí. Podpora rodin ano. Ale máme dotovat benzín maminkám, které každý den u soukromé školy vyzvedávají své ratolesti a ucpávají nedokončený městský okruh i parkoviště před naším domem?
Kde jsou nějaké přímé, pevné osobnosti bez kompromisů a bez vytáček? I když je dobré volit stranu mající v názvu „křesťanská“, je také dobré sdělit našim známým politikům některé výhrady. A také hledat nadějné budoucí politiky, kteří především jsou dobrými pracovníky ve svých oborech. Skutečné problémy souzní s lidskou humanitou (jasný postoj k agresi, k nerespektování základních práv) a encyklikou Laudato si. Je potřeba zákon na ochranu vody a půdy. Mělo by se zatrhnout ničení orné země velkými agropodniky. Konec přehnojování, velkých lánů a degradace půdy. Konec stavění montoven na orné půdě. A výkupní ceny produktů nalajnované supermarkety, o kterých by mohli vyprávět zahrádkáři a další pěstitelé, jsou rovněž likvidační. Stejně tak marže distributorů energií. Tedy aspoň pár příkladů...
Bohužel Andrej Babiš toto všechno ví. Jeho kampaň (zaplacení marketéři) je nejlepší, zdá se, že si může všechny koupit. Cílí údernými větami na velké množství lidí. Práce se strachem, nízkými pudy a zlobou na všechny, kteří údajně způsobili, že se nám vede špatně. Lid chce pomstu, chce konkrétního viníka, chce, aby v každé debatě premiér připomínal, kolik nám dal peněz a jak má blízko k seniorům. To že současná vláda mně – pracovníkovi muzea –  jako jedna z mála zvedne žalostný plat, jsem se dozvěděl až od paní vedoucí a musel jsem si to všechno domyslet. Také nebezpečná SPD si pročetla zřejmě všechny diskuse na facebooku a dává lidem takovou nenávist, jaká koluje na internetu. Je jedno, že se mýlí.
Politická kultura, která se s Fialovou vládou velice zvedla, je na nic. Už Karel Kryl ve své písni připomínal, že „inter arma silent musae“. Válka u nás není, válka je v nás, a válka všech proti všem.
Naštěstí nemá poslední slovo Okamura, Babiš, Skála nebo Středula, to má vždycky Bůh. Záleží na něm, jak dlouho nás bude trestat, a také záleží na našich modlitbách, obětech a životech. I jedna omilostněná duše může změnit běh druhých, kteří se dostali na scestí.