Kdybychom se to dočetli 1. dubna, a ne 7. prosince, měli bychom za to, že se jedná o zvlášť zdařilý, neboť velice absurdní aprílový žert. Byla to zpráva z rodu těch neuvěřitelných.
Ale už jsme se – za těch pár dnů od jejího zveřejnění – smířili s tím, že je možné, že skupina relativně vysoce postavených osob, jako jsou frankfurtský realitní makléř, berlínská soudkyně nebo plukovník Bundeswehru v penzi, chystala ve Spolkové republice Německo státní převrat – puč jako z Jižní Ameriky z minulého století.
Německá demokracie ovšem ohrožená není. Skupina Říšští občané (Reichsbürger), neuznávající ústavní vývoj Německa po roce 1918, která za pokusem o puč stála, má sice podle údajů zveřejněných Spolkovým úřadem na ochranu ústavy přes 20 tisíc členů, ale reálnou politickou ani celospolečensky nebezpečnou sílu nepředstavuje – i když v říjnu 2016 byl zatčen příslušník této skupiny, který se dopustil vraždy policisty.
Spíš to celé připomíná obdobnou – ale až do skutečné akce dovedenou – událost z československých dějin, když se v lednu 1933 o puč pokusila skupina českých fašistů; akci zahájila (v den vojenského plesu, kdy ostraha byla minimální) přepadem kasáren v Brně-Židenicích, z Brna chtěli pučisté táhnout na Prahu, jako svého času italští fašisté z Milána na Řím, a tam je čekal „český Mussolini“ Radola Gajda… Celý puč trval ale jen několik hodin.
Aprílovost zprávy z Německa ovšem zvyšuje, že regentem se po vítězném převratu měl stát Heinrich XIII. Reuss, potomek rodiny, která až do roku 1918 (od roku 1871 ovšem již jen v rámci sjednoceného Německa) vládla v jednom z malých německých států. Ale rodina se od Heinricha XIII. distancovala s tím, že tento jedenasedmsedátiletý pán již před čtrnácti lety s ostatními příslušníky rodu přerušil styky a je „částečně zmatený“. (Mimochodem: římská číslovka za jeho jménem neznamená, jak by si mohl někdo myslet, že šlo o hlavu rodiny: u Reussů se všichni muži jmenují Heinrich a dostávají římské pořadové číslo podle data narození; až se dojde k padesátce, začíná se číslovat zase od jedničky.)
Nejzávažnější tak nakonec je, že němečtí pučisté počítali s násilím, s vraždami a útoky na klíčovou infrastrukturu jako nástroji na uchopení moci a byli by toho schopni, i když stát by jistě neovládli. A že počítali s pomocí z Ruska. Rusové ovšem jakoukoli spolupráci s Říšskými občany popřeli, asi i jim připadali spíš jako skupina bláznů, i když z jakéhokoli zmatku a rozvratu v Německu by se nepochybně radovali.