Pomníky jsou jako lidé, zvlášť když představují konkrétní osoby: objevují se a mizí, vztyčují se a kácejí. Podobně my živáčci: na zemi vyrůstáme a do země se vracíme, také se navzájem odsouváme a ničíme. Pořizování jednoho často souvisí s odstraněním druhého. Záleží na tom, jaká je nálada a atmosféra: v lidském organismu i v lidské společnosti.
A pomníky připomínají také šachové figury: někdy tím, jak vypadají, ale hlavně tím, jak je hráči stavějí a pak zas berou, jak jedna druhou vyhazuje ze šachovnice i jak se nakonec pokládá poražený král. Pohyb bílé ovlivní, kam se pohne černá: tah vyvolá protitah.
V posledních letech se v našich zemích – na polích šachovnice Evropy – rozehrává dramatická partie šachové hry s pomníky. Sledujme ji krok za krokem.
2018, první tah: postavena socha Karla Marxe v německém Trevíru.
2020, protitah: obnoven mariánský sloup v Praze. Dva měsíce předtím Dáma bere koně: Koněvovu sochu v pražské Bubenči uklízejí z náměstí do depozitáře.
2023, druhý tah: 15. srpna, v den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, vztyčena socha J. V. Stalina v ruském městě Velikije Luki v Pskovské gubernii. 1. února ji předešla Stalinova busta v Stalingradě (pardon, Volgogradě).
Jaký bude protitah? A kdy?
Šach se považuje za sport, zahraju si tedy na sportovního komentátora.
Karel Marx: demokratické Německo staví pomník člověku, který ve svých spisech projektoval likvidaci parlamentní demokracie.
Mariánský sloup je znovuvybudován v hlavním městě národa, který se často chvástá tím, že je jedním z nejateističtějších národů Evropy.
Stalin: v putinovském Rusku zase rostou figury a hlavy diktátora, od kterého se distancoval i sovětský režim, byť to bylo účelové a diktatura žila dál. Žije zas?