Když před několika měsíci hrozili vyučující humanitních oborů stávkou kvůli nízkým platům, vytvořila média obraz zpustošeného vysokého školství, ve kterém již brzy nebude mít kdo pracovat a vyučovat na univerzitě nikdo nebude chtít. Když uplynulo pár měsíců a na Filosofické fakultě UK propustili dva zaměstnance z oboru baltistiky a rusistiky, ukázalo se, že přinejmenším tito dva propuštění akademici z „podfinancovaného“ vysokého školství rozhodně odejít nechtějí. Případ však v médiích prošel prakticky bez povšimnutí a ani rektorka UK, profesorka Milena Králíčková, necítila potřebu vyjadřovat se pro média či žádat vysvětlení od děkanátu.

Podobnou reorganizaci provedli také na Katolické teologické fakultě UK. Ovšem když na dvou fakultách dělají totéž, na rektorátu to není totéž. Rektorát vidí problém v tom, že o neprodloužení smlouvy nebyl rektorát předem informován, což je ovšem velmi originální. Na fakultách se totiž neprodlužují smlouvy (například kvůli spolupráci na projektech) často, v řádu desítek a nižších stovek ročně, tak těžko hledat důvod, proč by se všechno mělo posílat na rektorát. 

Pro běžného smrtelníka, kterého zajímá spíše existenční perspektiva celé záležitosti, je tu jiný velký rozdíl mezi oběma případy – zatímco oba vyhození z Filosofické fakulty byli zaměstnáni pouze a výhradně na této fakultě, Tomáš Petráček (a o toho jde v tomto silně medializovaném případě) má zaměstnání hned několik. Kromě polovičního úvazku s platem profesora na KTF UK má ještě úvazek jako vedoucí katedry na univerzitě v Hradci Králové a úvazek jako duchovní, taktéž v Hradci Králové. Vedoucí katedry je pozice, která, pokud je vykonávána řádně, vytíží člověka zcela a podobnou představu má leckdo i o duchovní službě. Profesor Petráček to však zvládá. Snad se od něj jako od historika vbrzku dočkáme přelomové teze, že se historici až dosud mýlili a středověcí mnohoobročníci byli ve skutečnosti pouze velmi výkonní lidé, kteří si svá obročí tvrdě odpracovali.

Nic nového pod sluncem – mnohoobročnictví se středověkem nezaniklo, ale transformovalo se a adaptovalo na nové podmínky. A protože nejen u bližních, ale i u historických období má leckdo tendenci vidět třísku v oku svého bratra a pomíjet trám ve svém oku, nevšímá si kumulace funkcí (a platů, pochopitelně) a jiných nešvarů v dnešní době, o to více však kritizuje doby minulé, zaostalé, mnohoobroční.

Co se týče vědeckého výkonu, profesor Halík o Petráčkovi hovoří jako o vynikajícím odborníkovi. Ve srovnání s Halíkem má jistě Petráček více publikací na Web of Science, to ovšem není žádná vysoká laťka, neboť Halík je patrně jediný profesor v dějinách novodobého českého vysokého školství, který pobíral profesorský plat 9 let, aniž by napsal jediný článek evidovaný ve vědeckém časopise vedeném na Web of Science, a za 26 let svého profesorství vytvořil pouze tři takové publikace. Z Halíkovy perspektivy se pak samozřejmě profesor Petráček se svými 9 články za 15 let publikační činnosti musí jevit jako publikační titán – avšak z hlediska běžných měřítek na univerzitách je to výkon spíše průměrný. Velmi zvláštně také působí skutečnost, že jediný, kdo v mezinárodní vědecké komunitě cituje články Tomáše Petráčka, je Tomáš Petráček sám. Nutno také podotknout, že všechny Petráčkovy vědecké publikace jsou napsány na Univerzitu Hradec Králové, tedy pro KTF UK z toho neplynou žádné příjmy za vědecký výkon.

Ze tří obročí tedy ztratil profesor Petráček jedno, ale i to je pro něj důvod k nespokojenosti, a tak se obrátil na média. Pochopil totiž ducha dnešního světa – nejvíce získá ten, kdo se nejlépe dokáže stylizovat do role oběti.