Jako učitel jsem šikanu nezažil, kousek zkušenosti s ní jsem prožil jen kdysi jako žák základní školy – a pak jsem ji hodně zblízka viděl (a pokud to šlo, snažil se jí zabraňovat) v prostředí, které dnes už u nás díky Bohu neexistuje a které bylo pro nejdrsnější formy šikany typické: jako takzvaný „absolvent“ v uniformě komunistické armády. Šikana vojáků prvního ročníku došla v pluku, kde jsem sloužil, až k tomu, že „mazáci“ umlátili vzpurného „bažanta“ v noci na umývárně k smrti. Ztloukli ho do bezvědomí a nechali ležet na betonové podlaze, kde do rána zemřel...