Václavské náměstí v Praze se včera (v úterý 4. června 2019) téměř zaplnilo protestujícími. A nebyla to jen ona příslovečná „pražská kavárna“, demonstranti přijeli i z různých měst a míst České republiky.
Andrej Babiš, proti němuž a jeho lidem se protestuje, zdůrazňuje, že jeho vláda vzešla z demokratických voleb a „ulici“ se ustupovat nemá. Ulice plné protestujících občanů představují a vždycky představovaly moc anebo nárok na podíl na moci. Vzhledem k tomu, že generální tajemníci vládnoucí komunistické strany zůstávali většinou u moci až do smrti, dá se důvodně předpokládat, že kdyby v listopadu před třiceti lety nebylo „ulice“, vládl by nám dodnes Milouš Jakeš a Andrej Babiš by byl – třeba – náměstkem ministra zahraničního obchodu – ale nikdy by neměl šanci vyhrát demokratické volby...
Ekonomická, politická i mediální moc, kterou Andrej Babiš soustředil ve svých rukou, je obrovská – a je, volby nevolby, soustavně zneužívána proti těm, kdo Babiše volili i nevolili. „Ulice“ dnes neusiluje o změnu systému a sesazení vládnoucí garnitury jako v listopadu 1989 – ale i tak je významná. Představuje korektiv moci; sice demokraticky zvolené – na rozdíl od někdejších Jakešů – ale soustavně se prohřešující proti zásadě, že moc má sloužit lidem.
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová s razancí, která je jí vlastní, hned od svého jmenování do úřadu – a vlastně už předtím – vyhlašovala své plány, které mohly znamenat, a vzhledem k okolnostem jejího dosazení na ministerstvo jistě znamenaly ohnutí práva ve prospěch Andreje Babiše.
Protesty na náměstích a v ulicích Prahy a dalších 120 měst, i když to samozřejmě ona ani Babiš nikdy nepřiznají, bylo to, co způsobilo, že Marie Benešová najednou od svých plánů upustila či je velmi výrazně modifikovala...
Ulice plné protestujících občanů představují vždy podíl na veřejné moci. A i když je Babišova vláda demokraticky zvolená, přesto žijeme v zemi, kde „ulice“ má – a zejména a právě dnes – před sebou ještě hodně práce.