Na Malé Straně v Praze vlaje, vedle hromady dalších práporů, i modrá vlajka Republiky Kosovo nad portálem velvyslanectví této albánsky hovořící země. Česká republika uznala Kosovo jako nezávislý stát už v květnu 2008, tři měsíce po jednostranném vyhlášení kosovské nezávislosti na Srbsku. Současný prezident však nepřijal od velvyslance Kosova jeho pověřovací listiny a nepodepsal jmenování českého velvyslance pro Kosovo. Je to ovšem zcela pochopitelné: Miloš Zeman nemůže nezávislost Kosova uznat, protože ji neuznává Rusko.
Evropská unie naopak nezávislost Kosova podporuje, i když ne celá: některé státy se bojí, že akceptováním jednostranně vyhlášené nezávislosti jakéhokoli národa by vystavily legitimaci vlastní po odtržení toužící menšině, Španělsko katalánské, Slovensko maďarské. Balkánské státy jsou rozdělené, ty, které měly zkušenost se srbskou agresivitou, Kosovo podpořily – a to i pravoslavné země jako Černá Hora a Severní Makedonie, jiné, a to i členské státy Evropské unie Kypr a Řecko, zase podporují Srby jako „pravoslavné bratry“; Kosovci jsou, jak známo, muslimové.
Srbsko je ochotné ve věci Kosova uznat cokoli, třeba i faktickou nezávislost státu (tedy že veškerou moc na území Kosova vykonávají orgány zvolené kosovské vlády a nikoli Srbsko, jak praví i Srbskem podepsaná Bruselská dohoda z roku 2013) – jen mezinárodněprávní subjektivitu Kosova, a tedy jeho „teoretickou“ nezávislost nikoli: argumentují přitom historií, jmenovitě bitvou mezi Tureckem a Srbskem na Kosově poli roku 1389. Je to postoj národně fanatický a zcela bláznivý (my také nechceme po Rakousku území, na kterém se konala bitva na Moravském poli) – ale po dobu života současné srbské generace se tento postoj určitě nezmění.
Přitom i Srbsku je jasné, že území Kosova už po staletí obývají Albánci, kteří součástí Srbska být nechtějí, ačkoli se z nich všemi, ale doslova všemi, prostředky snažili Srby nadělat... Srbský útlak kosovských Albánců překračuje jakékoli naše středoevropské představy o národnostním útlaku a končil pokusem o skutečnou genocidu v devadesátých letech, zastavenou bombardováním NATO; jen jediný příklad: albánští Kosované dlouho neměli možnost ne snad pouze vysokoškolského nebo středoškolského, ale ani základního vzdělání ve své řeči – národ, jehož děti nemají ani právo naučit se číst a psát ve své mateřštině, musí taková situace rozvrátit a vykořenit – což byl ovšem cíl Srbů a což se také stalo...
Srbové poukazují na zločiny kosovských ozbrojených složek v balkánských válkách po rozpadu Jugoslávie. Rozbor těchto válek a hledání viníků je téma na velkou disertaci, jen je třeba říct, že představitelé Srbska se dopouštěli také zločinů – a jeví se mi to tak, že ještě větších.
Když rakouský kancléř Bruno Kreisky v sedmdesátých létech minulého století začal rozvíjet kontakty s tehdy na Západě neuznávanou Organizací pro osvobození Palestiny, byl za to židovskými strukturami v Izraeli i mimo něj kritizován, že podporuje teroristy; kancléř se hájil slovy, že „leckterá hnutí měla na začátku teroristické rysy, mezi nimi i to sionistické“. (A měl pravdu – stačí si jen zadat do vyhledavače třeba jména Folke Bernadotte anebo Walter Edvard Moyne.)
Kosovo už bylo přijato do většiny mezinárodních organizací, Mezinárodním měnovým fondem počínaje a Mezinárodním olympijským výborem konče. Legalitu jeho vzniku konstatoval na dotaz položený Valným shromážděním OSN již 22. 7. 2010 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Souhlas někdejší ovládající moci není nezbytnou podmínkou legálního vzniku nového státu (rakouský císař také přece nevydal žádný dekret o vzniku Československa!). Srby stále opakované heslo KOSOVO JE SRBIJA (které získalo podporu i v národoveckých kruzích v Česku) by bylo třeba z historického hlediska doplnit o další: SRBIJA JE TURCIJA!
Člověk by řekl, že nálezem Mezinárodního soudního dvora veškerá debata skončí – ale ne! Srbové na podkopání mezinárodněprávního postavení Kosova dál pracují vytrvale jak bobři. Tak Kosovo dodnes není členem OSN, jakkoli většina (ovšem jen slabá většina) členských zemí mezinárodní organizace nezávislost Kosovo uznala. Srbská vláda uvádí, že patnáct států, zejména z Afriky a Latinské Ameriky, uznání Kosova zase odvolalo. Prezident Miloš Zeman, jak řekl tento týden v Bělehradě, udělá všechno pro to, aby se mezi ně zařadila i Česká republika.