K napsání tohoto článku, za jehož délku se omlouvám, mne vedou dva důvody.
Prvním důvodem je jednostranné, a promiňte mi ten výraz, svinsky manipulativní zpravodajství drtivé většiny českých médií o politickém a společenském dění v Polsku.
Druhý důvod je hodně osobní. V posledních letech jsem v náručí choval sedm vnoučat. Těšil se z jejich narození, úsměvů, neohrabaných krůčků, prvních slov. Vnímal jejich bezelstnost, nevinnost a bezmeznou důvěru v tatínka, maminku, dědu a babičku. Takovou malou ochutnávku Nebe, která se v nás dospělých rychle vytrácí.
Kromě toho, že jsou malé děti krásné a nevinné, jsou také naprosto bezbranné. A je na nás, abychom o ně pečovali a chránili je. To platí v plném rozsahu také o dětech, které se ještě nenarodily. Protože žádné přerušení těhotenství neexistuje. To je jen lživý eufemismus z mnoha, kterými je celý proces legálního zabíjení nenarozených dětí maskován. Kdyby matky mých vnoučat potrat podstoupily, neměl bych koho chovat!
Rozhodnutí ústavního soudu
Ve čtvrtek 22. října 2020 rozhodl polský Ústavní soud o neústavnosti jedné z výjimek zákona o ochraně lidského plodu. Soud jednal z podnětu 119 poslanců polského sejmu (kromě poslanců vládní strany Práva a spravedlnosti se pod návrh podepsalo i několik poslanců z dalších stran). Projednání podnětu trvalo tři roky (bylo na čas přerušeno) a rozhodnutí patnáctičlenného pléna soudu bylo přijato výraznou většinou třinácti soudců.
Podnět se týkal třetí výjimky z uvedeného zákona, která připouští provedení potratu, pokud lékaři „s velkou pravděpodobností“ předpokládají, že plod je těžce poškozen nebo trpí nevyléčitelnou, život ohrožující nemocí (třetí výjimka umožňuje, respektive umožňovala potrat v jakékoliv fázi těhotenství).
Zjednodušeně řečeno soud konstatoval, že důvody uvedené v této výjimce nejsou natolik přesvědčivé a zásadní, aby ukončení života lidského plodu, který polská ústava chrání, ospravedlňovaly. Soud zároveň konstatoval, že narození postiženého dítěte znamená pro matku i rodinu velkou zátěž, a veřejná moc je povinna vycházet potřebám těchto rodin vstříc.
Některá fakta v pozadí
V roce 2019 bylo podle uvedené výjimky ze zákona provedeno 1074 z celkového počtu 1116 legální potratů provedených v Polsku. Asi 40 % potratů odůvodněných zdravotním postižením dítěte (tzv. eugenických) se týká dětí s tzv. Downovým syndromem.
Pozoruhodný je nárůst počtu legálních potratů v čase. Zatímco v roce 1999 bylo provedeno 50 eugenických potratů, o dvacet let později to bylo dvaadvacetkrát více. Je evidentní, že roste zájem rodiček potrat v takovém případě podstoupit i ochota lékařů zákrok provést. V rovině legitimní spekulace lze uvažovat o tom, zda vzhledem k enormnímu nárůstu nedochází v jednotlivých případech k manipulaci se zdravotní dokumentací ve snaze „vyjít vstříc“. Tlak vycházející ze stále sílícího segmentu společnosti musí být enormní.

Reakce těch, kteří rozhodnutí soudu uvítali
I nepříliš bystrý pozorovatel si musí povšimnou, že reakce prezidenta, vlády, vládních stran i většiny nevládních organizací je překvapivě vlažná. Žádné triumfalistické projevy se nekonají. Vláda pozastavila zveřejnění ve sbírce zákonů, prezident předkládá jakýsi kompromisní protinávrh, představitelé neziskovek rozhodnutí velmi opatrně vítají a s neskrývanými obavami mluví o možné reakci protistrany. To vše od samého začátku, kdy nebylo zřejmé, jakého rozsahu protesty opačného názorového tábora dosáhnou. Otevřeně rozhodnutí soudu podpořil arcibiskup Stanislaw Gadecki, předseda Polské biskupské konference.
Každý, kdo je dobře obeznámen s poměry v polské společnosti tušil, že uvedené rozhodnutí, bez ohledu na jeho oprávněnost, může být pověstným zapálením doutnáku pod sudem se střelným prachem. A je opravdu těžké uvěřit tvrzením českých médií, že se jedná o promyšlený tah prominentního reakcionáře a arcizloducha Jaroslawa Kaczynského. Tak zkušený politický stratég by se musel zbláznit, aby něco takového plánoval!
A reakce těch druhých
Ta na sebe věru nenechala dlouho čekat. Demonstrace, posprejované kostely, narušené bohoslužby, ale také pouliční bouře mladistvých, fyzická napadení kněží i věšení figurín kněží a řeholnic na mosty. Mohutná mediální kampaň a výzvy ke kulturní revoluci svým rozsahem zásadně překračující rozhodnutí soudu. Polsko je, přes omezení způsobená virovou epidemií, ve varu!
Unijní kudla do zad
Je známým faktem, ať už se jedná o Evropský parlament či orgány Evropské unie, že Brusel nevynechá jedinou příležitost, aby si do vzpurné polské vlády nekopl. Způsob, jakým to učinilo plénum Evropského parlamentu v případě předmětného rozhodnutí polského ústavního soudu hraničí s podvracením legitimní vlády členského státu a argumenty obsažené v textu parlamentního usnesení ilustrují, jak ideově nebezpečnou a zvráceně uvažující je aktuální politické většina evropských europoslanců.
Usnesení je uvedeno výčtem „smrtelných hříchů“, kterých se polská vláda a polský parlament v uplynulých letech dopustily a za které byla Evropským parlamentem kritizována. Samotné usnesení pak sestává z pětadvaceti bodů, jejichž přečtení všem těm, kteří o tomto politickém orgánu dosud neztratili iluze, doporučuji k přečtení. Pro potřeby tohoto článku postačí citovat jen některé z nich:
Čl. 6. „EP důrazně naléhá na polský parlament a orgány, aby se zdržely jakýchkoli dalších pokusů o omezení sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, neboť tato opatření jsou v rozporu se zásadou zákazu snížení úrovně právní ochrany podle mezinárodního lidskoprávního práva; důrazně potvrzuje, že odmítání sexuálního a reprodukčního zdraví a práv je formou genderově podmíněného násilí; vyzývá polské orgány, aby přijaly opatření k úplnému provedení rozsudků, které vynesl v řízeních proti Polsku Evropský soud pro lidská práva, jenž rozhodl, že restriktivní zákony týkající se umělého přerušení těhotenství porušují lidská práva žen; zdůrazňuje, že neomezený a včasný přístup ke službám reprodukčního zdraví a respektování reprodukční autonomie a rozhodování žen má zásadní význam pro ochranu lidských práv žen a rovnosti žen a mužů;“
Komentář: Služby reprodukčního zdraví a respektování reprodukční autonomie, to jsou další eufemistické opisy pro potrat, nárok na něj je fakticky postaven na roveň základním lidským právům.
Čl. 8. EP důrazně odsuzuje nedávné rozhodnutí polského ministra spravedlnosti oficiálně zahájit proces odstoupení Polska od Istanbulské úmluvy, …
Komentář: Kde bere EP tu troufalost odsuzovat naprosto legitimní rozhodnutí suverénního státu ratifikovat či neratifikovat, schválit, neschválit či po uvážení odstoupit od jakékoli mezinárodní úmluvy.
Čl. 10. EP odsuzuje častější používání doložky o svědomí, které vede k neexistenci spolehlivých mechanismů předávání osob, jež mají zájem o umělé ukončení těhotenství, do péče v jiném zařízení a k pomalému odvolacímu procesu v případě osob, jimž je poskytnutí takové služby zamítnuto, a vyjadřuje politování nad tím, že gynekologové se často v případě, že jsou požádáni o předepsání antikoncepce, odvolávají na doložku o svědomí, čímž v Polsku prakticky omezují přístup k antikoncepci; konstatuje, že doložka o svědomí (výhrada svědomí) rovněž brání v poskytování přístupu k prenatálním vyšetřením, což představuje nejen porušení práva žen na informace o stavu plodu, ale také stojí v cestě úspěšné léčbě dítěte během těhotenství či v době bezprostředně po něm; naléhavě vyzývá polské orgány, aby zrušily zákon omezující přístup k nouzové antikoncepční pilulce;
Komentář: Jasné zpochybnění jednoho z posledních právních institutů, kterým se mohou zdravotníci bránit nucené účasti na vykonávání potratů v zemích s liberální potratovou legislativou.
Čl. 12. EP vyjadřuje svou podporu a solidaritu tisícům polských občanů, zejména polským ženám a osobám LGBTI+, kteří navzdory zdravotní rizikům vyšli do ulic, aby protestovali proti závažným omezením svých základních svobod a práv; konstatuje, že požadavky protestujících zahrnují nejen zrušení rozhodnutí Ústavního soudu, ale také odsuzují tzv. „potratový kompromis“ a žádají liberalizaci zákona o právu na umělé přerušení těhotenství a respektování práva rozhodovat o svém těle; připomíná, že svoboda shromažďování a sdružování je základní svobodou Evropské unie, a to i v době pandemie;
Komentář: Je výsostným právem členské země přijímat v dané otázce vlastní legislativu. EP těmito vyjádřeními do tohoto práva nemístně zasahuje.
Čl. 18. EP vyzývá Radu a Komisi, aby vnitrostátním a místním organizacím občanské společnosti poskytly odpovídající finanční prostředky na základní podporu demokracie, právního státu a základních práv v členských státech včetně Polska; naléhavě vyzývá Komisi, aby okamžitě a přímo podpořila programy a organizace polské občanské společnosti, které usilují o zajištění ochrany sexuálního a reprodukčního zdraví a práv žen …
Komentář: Jak jinak tento apel chápat, než jako výzvu k přímému vměšování do politického sporu probíhajícího v členském státě?
Ze 704 poslanců Evropského parlamentu se hlasování, které proběhlo 26. 11. 2020, zúčastnilo 671. Pro hlasovalo 455 poslanců, proti 145 a 71 se hlasování zdrželo. Jako sbor renegátů hlasovalo proti vlastní zemi i dvacet polských opozičních poslanců. Bez povšimnutí nelze ponechat ani hlasování v nejsilnějším klubu Evropské lidové strany, který sdružuje křesťansko-demokratické a lidové strany. Z přítomných 163 poslanců této frakce hlasovalo pro 96, proti 33 a 34 se zdrželo hlasování. Pro úplnost, z českých poslanců hlasovali proti Alexandr Vondra (ODS), Hynek Blaško, Ivan David (oba SPD), Michaela Šojdrová a Tomáš Zdechovský (oba KDU-ČSL). To není soumrak, ale hluboká noc křesťanské demokracie!
Pro vlastenecké Poláky i pro autora tohoto článku, který před lety pro vstup do EU hlasoval, je to další, pořádný hřebík do rakve důvěry v evropské instituce.
Ještě Polsko nezhynulo, dokud my žijeme!
„Do patnácti let je z Polska druhé Irsko,“ řekl Rodu Dreherovi, autorovi bestselleru Benediktova volba, mladý křesťanský aktivista při jeho loňské návštěvě.
Je pravda, že Polsko se v mnoha ohledech nachází v nezáviděníhodné pozici.
V liberálně progresivním prostředí EU působí se svou sociálně konzervativní většinou velmi osamoceně.
Nejen demonstrace probíhající v posledních dnech, ale také atmosféra během nedávných prezidentských voleb i jejich těsný výsledek, demografický vývoj věrně kopírující progresivní státy EU, výrazný pokles religiozity v mladé generaci. To všechno jsou signály svědčící o tom, že by onen aktivista mohl mít pravdu. Je tu ale jedno velké ALE!
Poláci si v uplynulých staletích prošli světským očistcem, proti kterému bylo třísetleté područí českého království v habsburské monarchii i nesporné utrpení během druhé světové války procházkou růžovým sadem.
Poláci bezesporu dělají mnoho chyb, polské politické tábory spolu nejednají v rukavičkách. Ale v otázkách, které jsou pro křesťana zásadní, stojí na té správné straně historie! Byť to tak ze současné, progresivní evropské perspektivy nevypadá!
Jak se zpívá v úvodu polské hymny, Polsko může třeba hynout a čelit nepřízni osudu na tisíc různých způsobů. Ale dokud Polák dýchá, tak se nevzdává. Snad je to i díky v polské společnosti doposud unikátně rozšířenému vědomí, že jsou věci, pro které je třeba obětovat vlastní pohodlí a někdy i vlastní život!