Petr Gazdík, český ministr školství, mládeže a tělovýchovy, se rozhodl podat ke 30. 6. demisi; přiznám se, že mu věřím, když říká: „Necítím se vinen ani ve věcné, natož trestně-právní rovině, určitě ne účastí na zločinném spolčení. Nic jsem neukradl, nikomu jsem nepřihrál žádný byznys.“
Důvodem demise jsou Gazdíkovy kamarádšafty se zlínským podnikatelem Michalem Redlem.
„Ano, stýkat se s Redlem byla chyba, nebo naivita, což je u politika také chyba, to je vše, čím se cítím být vinen,“ hájí se odstupující ministr. I naivitu Petru Gazdíkovi věřím – ovšem je to naivita na úrovni Červené karkulky putující temným lesem. Michal Redl je skutečný mafián a organizátor korupce ve velkém – ale jistě umí být také srdečný, milý a okouzlující, to mafiáni dovedou. „Uvěřil jsem mu, že normálně podniká,“ vyjádřil se Gazdík. Uvěřil mu to, přesto, že věděl, že Redl patřil do okruhu uprchlého supermafiána Radovana Krejčíře, věřil mu přesto, že se s ním scházel v konspiračním bytě a bavil se s ním jeho, ne svým zabezpečeným telefonem... Myslím si, a teď už ovšem spekuluji, že starostu z úbočí Karpat lákal také tajemný svět kolem Michala Redla. A ocitl se na šikmé ploše. Michal Redl zatím čekal, i čekat mafiáni dovedou, a rozvíjel s Gazdíkem přátelské vztahy. Koukal se s ním na větrolamy v Suché Lozi, zajel si s ním na lyžařskou dovolenou do Alp. A brzy, aniž by pořádně věděl, jak, by se naivní ministr ocitl i na té „trestně-právní rovině“…
Starostové a nezávislí je mladý politický subjekt přivádějící do vysoké politiky i lidi života ve vysoké politice zcela neznalé. Zkušení politici jsou mnohem opatrnější v tom, koho si připustí k tělu, neuvěří, když jim kamarád Radovana Krejčíře říká, že „normálně podniká“. Když kradou nebo se stýkají s mafiány, většinou je při tom nikdo nepřistihne. Většinou. Někdy díky Bohu také.
To je případ pražského ex-viceprimátora Petra Hlubučka, rovněž ze Starostů a nezávislých.
Může hnutí Starostové a nezávislí své kauzy ustát? Myslím si, že ne, i když předseda Vít Rakušan o své hnutí bojuje.
Klíčové otázky jsou v tuto chvíli tyto: co vlastně Vít Rakušan o Hlubučkových nelegálních aktivitách věděl? Říká, že nic – nelže? A další otázka: na kolik lidí zapůsobí skutečně výživná protivládní rétorika Andreje Babiše? Typický případ toho, že zloděj křičí „Chyťte zloděje!“.
Nezbývá než doufat v jakousi sebezáchovnou sílu vládní pětikoalice, která nás snad uchrání dalšího pádu vlády při dalším českém předsednictví v Evropské unii...
A ještě jedna poznámka, vůbec ne pouze na okraj: vše, co o celé věci víme a co tak hýbá českou politikou, pochází z úniků z policejních spisů – takové úniky jsou ovšem nelegální, jenže to už v Česku, zdá se, nikdo neřeší.
Úniky z policejních spisů jsou u nás už normálním, regulérním a pro k únikům ochotné policisty beztrestným způsobem mocenského boje.