Kauza Čapí hnízdo se včera, 12. září, na svátek Jména Panny Marie, po sedmi letech dostala před soud.
„Čapí hnízdo? Koho to ještě zajímá?“ slyším od kolegy v práci…
Mělo by nás to zajímat, i když, samozřejmě!, máme i jiné, důležitější starosti.
Kauza Čapí hnízdo je totiž ve skutečnosti kauza Fungující stát. Kauza Čapí hnízdo je kauza Vláda práva.
Jak je to u nás s vládou práva? Včerejší soud dokazuje, že zdaleka nikoli nejhorší, a také ne vynikající.
Právní stát, řeklo by se, bojuje o život.
Postavíme-li si před sebe stolní glóbus a otáčíme-li jím prstem, vidíme, že jen v naprostém minimu zemí by se mohlo stát, že by se premiér, premiér ve funkci, ocitl po předchozím policejním vyšetřování a na základě veřejné žaloby před soudem. Nemohlo se to stát ani u nás. Andrej Babiš je souzen až poté, co přestal být předsedou vlády, předtím se konal jen dlouhý a trapný a paradoxní šerm policejních a justičních pravomocí.
Člověk, který má tolik peněz, vlivu a kontaktů – jedním slovem moci, že se stal předsedou vlády, dokáže svoji moc i v relativně dobře fungujícím státě uplatnit tak, aby jeho zadek nikdy nemusel spočinout na té ponižující oslovské lavici obžalovaných. Tolik moci měl Andrej Babiš – dokud byl ještě předsedou vlády.
Výrok „Čapí hnízdo? Koho to ještě zajímá?“ je toho důkazem. Že se Čapí hnízdo probojovalo k soudu až po tak dlouhé době, že už to mnohé lidi nezajímá, je velké Babišovo vítězství. Kdyby u nás právo fungovalo skutečně podle zásady padni komu padni, konal by se takový proces už někdy před pěti lety. Ale že se koná aspoň teď, je zase vítězství práva.
Včerejší zahájení soudního líčení je tedy cosi jako taková podivná remíza.
Ovšem remíza za předpokladu, že konečný rozsudek nepadne až někdy po deseti letech – a že bude spravedlivý.