Dvě zprávy: jedna z pražské zoologické zahrady a druhá z německého Spolkového sněmu.
Neodpovídá-li skutečnost našim představám – tím hůře pro skutečnost. Tak jsme si kdysi, za bolševika, na základě toho, co jsme viděli kolem sebe, definovali ideologický postoj. A tou skutečností jsme – samozřejmě – rozuměli politiku & společenské vztahy. Dnes by se dalo říci: Neodpovídá-li ani sama příroda a lidská přirozenost naší ideologii – tím hůře pro přírodu…
Je to velká sláva: v pražské zoo se narodilo další gorilí mládě; ale chovatelé říkají, že ještě nevědí s jistotou, jakého je pohlaví, jestli to bude samička nebo sameček, že ještě počkají na test DNA… Taková diskriminace! Jenom dvě možnosti!
To němečtí občané (a už před nimi lidé v několika dalších západních zemích) mají úplně jiné možnosti. Konkrétně mladí Němci. Ti si už od 14 let mohou, podle zákona, který dnes přijal Spolkový sněm, pokud jde o pohlaví, vybrat ze čtyř možností – a Matka Příroda do toho nemá vůbec co mluvit, na nějakou DNA se vůbec nehledí, záleží čistě a jenom na rozhodnutí samotného čtrnáctiletého a staršího člověka, jak se cítí, zdali chce být muž, anebo žena, nebo nebinární, tedy pohlavně neutrální, anebo si žádá, aby rubrika pohlaví v jeho dokumentech zůstala nevyplněna.
Pokud se za rok bude cítit pohlavně jinak, může si pohlaví změnit, a to včetně případné změny osobního jména. A za rok zase – jinými slovy: svoji pohlavní identitu si nyní může Němec měnit podle svého cítění třeba každý rok, no v tom ale je stále určitá diskriminace, dalo by se totiž říci: j e n o m jednou za rok…
Úřady a vůbec nikdo podle nové legislativy nesmí zjišťovat, jakého pohlaví byl někdo loni nebo kdykoli předtím.
Ochránci zvířat, jděte do ulic! Vyrábějte transparenty, nacvičujte hesla: žádejte stejná práva i pro gorily! Že vám o to gorily nestojí, na to nehleďte – práva jsou práva!
Ne, není to žádná legrace: nevím, kolik jich je, ale jsou lidé – a v určitém zlomku promile takoví lidé byli vždy, jen je jich dnes víc – kteří trpí svojí vrozenou pohlavní identitou – a takoví lidé potřebují pomoc.
Ale to, co nyní vyhlašují zákonodárci a ústavní soudci v bohatých západních zemích, taková pomoc není. To je totální rozvrat společnosti, horší, než jaký panoval v Římě, než přišli barbaři. Barbaři byli sice barbarští – ale v zásadních, vitálních otázkách, jako je život a smrt, mužnost a ženství, přátelství a rodina měli jasno.
Ale ještě jedna věc. Co považuji za nejhorší, to je číslo 14. Začínat – a podporovat a leckde i organizovat – hrátky s pohlavní identitou ve čtrnácti letech, vlastně ještě v pubertě, kdy větší či menší problémy prožívá skoro každý chlapec či dívka – to je zrůdnost všech zrůdností. Zrůdnost všech zrůdností.