Bylo to velkolepé, až nečekaně velkolepé. Totiž britské rozloučení s královnou Alžbětou II. Nedovedl jsem si takové rozloučení ani představit. Jenom se divím, co Britové dokázali. Na nejvyšší míru mě překvapila především obrovská jednota veřejné moci, nebo chcete-li státu, a obyčejných lidí, snad čtvereční kilometry květin u paláců a v parcích, to, že lidé byli ochotní a schopní čekat dvanáct i dvacet i třicet až pětatřicet hodin, aby mohli na několik vteřin stanout před rakví s tělem zesnulé panovnice...