Staral se o nemocné. Nejen že rozdal ze svého paláce koberce na pokrývky a žil o chlebě a vodě, ale k tomu všemu ještě stoupal po žebříku do pater domů a podával umírajícím svaté přijímání. Později byl prohlášen za svatého a zaujal místo na morových sloupech: nahoře je Panna Maria, pod ní v rozích čtyři patroni proti moru, jeden má kardinálský klobouk a nápadně dlouhý nos...
Ocitli jsme se v nouzovém stavu kvůli nemoci, která zákeřně ničí životy. Všechno se změnilo. Obchody jsou zavřené, od zábavy tam venku jsme odříznutí, není kam jít, nejlepší je prý zůstat doma...
Naše nepřipravenost na nynější krizi je v podstatě naším postojem duchovním, pokud neprohlédneme, může mít další neblahé důsledky. Stav nouze opět odhalil, že člověk nemůže být bohem a stvořit si ráj na zemi. Vždyť platná omezení předčí postní doporučení a příkazy církve...
Každý den se slouží po celém Česku ve vylidněných kostelích mnoho mší svatých a nemálo z nich se přímo přenáší prostřednictvím internetu. Tak chodím do kostela, kam mne internet zavede. Vidím barokní i moderní interiéry kostelů, kam bych se jinak nepodíval – a kam se beztak už jinak nepodívám, a to v různých krajích a v různých diecézích...
V čase epidemie je, paradoxně, mnohem snadnější vládnout než za normálních časů. Nastává zcela nová situace: už se nemusí řešit žádné složité politické a hospodářské otázky, všechno, co se řešilo včera, se nyní odsouvá – a spouta věcí, které ještě včera byly špatné či přinejmenším na pováženou, jsou ze dne a na den záslužné či alespoň přípustné. Na prvním místě obrovské zadlužení státu...
Dnes, 17. března 2020, uplyne rovných čtyři sta let, co v olomoucké věznici skonal Jan Sarkander. To vězení se nachází doslova pár metrů od teologické fakulty, až na to, že nad ním vyrostla barokní kaple. V úžině mezi fakultou a kaplí pravidelně procházejí budoucí kněží a jejich učitelé: jistě občas poprosí svatého Jana o přímluvu za společné dílo. V kapli bývá jubilejní bohoslužba, letos ji překazil mor...
Jistě je špatný takzvaný triumfalismus – zdůrazňování slávy a moci církve bez zřetele k tomu, že ji tvoří i hříšníci. Ale stejně tak špatné, ne-li horší, je, když se zdůrazňují problémy, slabosti a hříchy a současně se nemluví o tom, že církev už teď je svatá, že je znamení spásy a hodna lásky.
