Málokterá z novějších českých básní má takovou sledovanost jako Renčova Popelka nazaretská. Části z ní se dostaly i do breviáře. Zveršovat život Panny Marie je pro básníka riziko: může to svádět k líbivosti a frázím. Václav Renč se dokonce v úvodu pojistil dvojverším: „Sebehůř ji lze vyprávěti – vždy bude zníti přesladce.“ Naštěstí Popelka nazaretská není napsaná ani trochu „sebehůř“...
Když někdy slyšíme, že Bůh má pro nás pochopení, protože ví, jaké nás stvořil, jak slabé – je to pravda jen napůl. Bůh má pro nás pochopení, to určitě ano, ale nestvořil nás slabé, nestvořil nás takové, jací dnes jsme: byli jsme stvořeni nesmrtelní, svatí, čistí, bez hříchu i bez sklonu hřešit. Změnili jsme se v důsledku prvotního hříchu. V důsledku toho, že i v tomto stavu dokonalosti jsme dokázali zhřešit...
Jsme zavaleni informacemi. A tušíme, že leckdy spíš dezinformacemi. Většinou je nejsme s to ověřit, takže to, co z této záplavy vezmeme za bernou minci a co ne, je více méně dílo náhody; ovšem že také vzdělání a předchozí zkušenosti, ale proti některým tvrzením je i sebelepší vzdělání bezmocné – a zkušenost z jiných časů a jiných poměrů, jakou mají starší lidé, je leckdy spíše handicap...
Víte, kdyby zpráva o zázraku v Káně Galilejské nebyla v evangeliu, nýbrž v některém z apokryfů, uváděla by se jako důkaz, jak absurdní, až zvrácené je myšlení apokryfů: copak by Ježíš, který je Boží Syn a má veškerou moc, tuto moc užíval pro výrobu vína? Copak by ten, který nás přišel spasit a vykoupit, ne dávat do pořádku naše pozemské spory a zástoje, mohl řešit nedostatek vína na svatbě!?
Kolem sebe často vidíme ŠÍBRA.
ŠÍBR je aktivní.
Rád podává lidem ruku.
Usmívá se...
Hongkong: na území menším, než jaké má náš okres Mladá Boleslav, zde žije 6 978 000 obyvatel, tedy o milion tři sta tisíc více než na Slovensku – a ti vytvoří hrubý domácí produkt v objemu zhruba čtyřnásobku hrubého domácího produktu České republiky...
Článek 74 platné české ústavy hovoří stručně a jasně: „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ O nějakých termínech pro jednání prezidenta není v tomto případě v ústavě řečeno nic – ale každému, kdo je při smyslech, je jasné, že se tím myslí ihned – neboli, jak hezky říkají ústavní právníci, „bez zbytečného odkladu“...
