Malá zamyšlení

Teolog, kterého papež František ve své encyklice Laudato si´nejčastěji cituje, je Romano Guardini (1885–1968), první „profesor katolického světového názoru“ na Filozofické fakultě univerzity v Mnichově...

Od určité chvíle (a papež historicky neanalyzuje, od kdy, ale teď tomu tak je) se trh, abych tak řek svými slovy, z řetězu utrh – a ve snaze zajistit odbyt „tíhne k vytváření nutkavého konzumistického mechanismu“.

Všimněme si, že národohospodářský růst je něco, o čem se nediskutuje... Ale kam až může vlastně ekonomika růst, napadne nás logicky, někde, byť třeba velmi vysoko, musí být jakýsi strop... Ale i na to existuje v oficiální propagandě vhodné heslo: trvale udržitelný růst – když se budeme chovat tak a makově, růst donekonečna prý je možný... Můžeme tomu věřit?

Je-li ekologická krize výrazem či vnějším projevem etické, kulturní a duchovní krize novověku, nelze si namlouvat, že uzdravíme svůj vztah k přírodě a životnímu prostředí bez uzdravení všech základních mezilidských vztahů. Nelze totiž prosazovat vztah k životnímu prostředí a nedívat se na vztah k ostatním lidem a k Bohu. Staví-li člověk do středu sám sebe, dává nakonec absolutní prioritu svým podružným zájmům a všechno ostatní se stává relativním...