Téma

Poslouchal jsem nedávno v jednom pěkném kostele takové hezké kázání. „Nám, nám narodil se,“ citoval kněz vánoční píseň. „A co to znamená,“ tázal se, „že Nám, nám narodil se? No přece, Pán Ježíš se narodil, aby tu byl s námi!“ Jen byl? Sám Pán Ježíš říká, že přišel na svět, aby vydal svědectví, a to svědectví pravdě... Co to je, vydat svědectví?

Jsem svědkem krásného rozhovoru dvou kněží, kteří vtipně komentují tehdejší totalitní praktiky, nestěžují si, nerozčilují se a navzdory všemu se dívají s nadějí dopředu. Tenkrát jsem pochopitelně nemohl tušit, co přinese budoucnost, že jeden z aktérů tohoto setkání skončí svůj život tragicky jako oběť zloděje a násilníka, kterému poskytl pohostinství na své faře, a druhý odejde z tohoto světa jako nástupce apoštolů...

Lidé si často přejí pokojné Vánoce. „A hlavně, ať je prožijete v klidu!“ slyším čas od času. Jenže v jakém klidu? Jistě, chápu, že po týdnech předvánočního shonu, dohánění všech možných i nemožných uzávěrek v práci, je člověk rád, že je chvíli doma, v klidu. Mezi svými blízkými, s něčím dobrým po ruce a třeba i s tou vánoční televizní pohádkou...

V letošním adventu se probírám různými pasážemi encykliky Laudato si´(celou ji určitě ani zdaleka neproberu) – a doufám, že moje čtenářské zápisky a ohlasy jsou zajímavé i pro čtenáře Skleněného kostela. Dnes bych chtěl ale jeden článek Laudato si´ vypíchnout, zdůraznit tím, že jej vůbec nebudu komentovat: jen jen doporučím vaší pozornosti, vážení čtenáři...